Jsem na kluky pyšný, play off je pro nás motivací, hlásí kouč juniorů Martin Janeček. Jaké má plány na příští rok?

Začátkem listopadu sáhla naše juniorka ke změně trenéra. Kormidla se u naší stěžejní mládežnické kategorie chopil Martin Janeček, který nakonec juniory dovedl až do předkola play off. Zkušený trenér po sezoně rozebírá bitvu v předkole s Libercem, zlepšené výkony týmu v nadstavbě, ale také herní tvář naší juniorky nebo koncepční práci s mládežníky. V závěru rozhovoru si přečtěte hodnocení Martina Janečka svého dosavadního působení ve Zlíně, kde zůstane jako hlavní trenér juniorů také pro příští sezonu!

Martine, jak s odstupem času hodnotíte sérii předkola se silným Libercem?

V první řadě musím s odstupem konstatovat, že i když naši kluci tvrdě pracovali, soupeř z Liberce postoupil zcela zaslouženě. Nejen, že vyhrál tři utkání, ale byl také hokejovější a v každém aspektu hry vyspělejší. Pro nás je prohraná série jednoznačně motivací do další práce, přesně těmhle vyspělým týmům bychom se rádi přibližovali.

Co osmifinále nakonec zlomilo?

Právě ta vyspělost liberecké organizace. Na hráčích byla vidět herní vyzrálost a i větší zkušenost se zápasy play-off. Naším cílem je naše kluky pravidelně do těchto vyřazovacích zápasů ve všech kategoriích dostávat a vychovávat tak správné válečníky i pro tuto „play – off disciplínu.“ Jen takhle naberou zkušenosti a nadále porostou. Nicméně ať se nebavíme jen o soupeři... Naši mladíci neskutečně bojovali, sehráli i velice dobré úseky hry ve kterých byli schopni soupeře přehrávat. Tahle parta by měla sklidit veliký kredit. Soupeř nedostal absolutně nic zadarmo, jsem na jejich výkony pyšný.

V průběhu nadstavbové skupiny junioři sehráli sérii zápasů, kdy šestkrát v řadě vyhráli a osmkrát bodovali. Čemu připisujete takové herní a výsledkové vzepjetí?

Ten zlom zlepšených výsledků nastal od ledna, přičemž jedním z klíčových bodů byl z mého pohledu dobrý trénink během vánoční pauzy. Jako druhý klíčový bod bych zmínil to, že se nám podařilo nalézt, řekl bych optimální, složení sestavy, a to jak obranných dvojic, tak útočných formací. Chemie mezi hráči je důležitá, někdy se hledá déle, někdy se třeba nenajde vůbec. Tady se to povedlo právě začátkem ledna a najednou jsme měli čtyři nebezpečné formace.

K týmu jste přišel v průběhu listopadu. Kde jste vycítil, že tým potřebuje nejvíce pomoct?

Cítil jsem ,že jsem dostal tým, který by mohl zlepšit své výkony, pokud si začne věřit. Od začátku jsme hráče učili, že se nikdy a v žádném sportu neprosadil sportovec, který se bojí hrát. Dnešním trendem je jednoznačně snaha soupeře přehrát, ne jít do utkání s cílem neprohrát. Tomu jsme přizpůsobili tréninková cvičení, sedlo si již zmíněné složení formací. No a výsledkem byl tým, který doslova rostl před očima! Hráči vyloženě rozkvetli, s čímž samozřejmě přišly i výborné výsledky.

Jakou herní tvář se nakonec podařilo mužstvu vtisknout?

Z týmu, který byl při zdi se stalo VELKÉ mužstvo, které začalo porážet velké, silné týmy a respektované organizace. Tou tváří byla jednoznačně sebevědomá útočná hra, nicméně dbali jsme i na silnou, neprostupnou obranu.

Jakým příslibem do budoucna jsou pro naši juniorku, respektive celý zlínský hokej výkony, kterými se tým prezentoval, především na závěr sezony?

Mezi hráči vidím spoustu talentu, odhodlání a pokud ti kluci na sobě nepřestanou pracovat, řada z nich se může s hokejem dostat daleko. Musím dodat, že jsou ve složitém věku a zkušenost hovoří, že řada z nich z letos nastavené cesty vybočí a zhasne. Tak to bohužel je. Tady je pak role nás trenérů i celé zlínské organizace, abychom těm mladým talentovaným hráčům vytvořili správné prostředí, ve které vydrží co nejdéle, třeba i směrem na cestu profesionálního hokejisty. Řadě z nich věřím a pokud budu moct jejich cestu ovlivnit, budu denně usilovat o to, aby se nám tohle společně povedlo. Zlín vždy patřil k baště mládežnického hokeje, vychoval řadu špičkových hráčů a my všichni bychom v tom rádi pokračovali.

K mládeži jste se přesunul po osmi letech trénování dospělých. Jaká specifika s sebou přináší trénování juniorů?

Tady musím říct, že mládežnický a dospělý hokej jsou dva úplně odlišné sporty. Samozřejmě, hra je identická, nicméně nyní mám na mysli spíše práci nás trenérů. Cíl v profi hokeji je jasný – výsledek. U mládeže bych k výsledkům, které jsou třeba u juniorů taky důležitou součástí, přiřadil i nutnost vytvořit mladým hráčům inspirativní prostředí. Měli by se tu cítit dobře, denně se na zimák těšit a toužit se učit věcem, které je dovedou na vysněnou dráhu velkého hokeje. No a k tomu chceme mladé sportovce naučit řadě správných návyků do života. Ne každý se totiž v budoucnu bude živit hokejem a naší rolí je klukům ukázat správnou cestu i tímto směrem. A tady musím opět vyzdvihnout, že ve Zlíně je jednou z hlavních priorit také studium, což je strašně důležité.

V průběhu sezony se do sestavy začlenili hráči z našeho B týmu i dorostu. Jak důležité je zapojení mladých hráčů do juniorského týmu pro koncepční práci klubu s mládežníky?

Tak naše organizace se může pyšnit dobrou provázaností mezi jednotlivými kategoriemi a co se týče nastavení (juniorka A – B), to má neskutečné výhody. Hráči mají společné prostory šaten, podobný tréninkový program a to, že B-tým hraje druhou nejvyšší juniorskou soutěž nám připravuje hráče pro zapojení do juniorského áčka. Letos jich bylo v tréninku i některých zápasech zapracováno několik a řadě z nich to dává velké šance porvat se o sestavu v A týmu juniorů pro příští sezónu. Zejména pro prvoročníkové hráče přicházející z dorostu to dává velký smysl. V začátku sezony se tu mohli na juniorský hokej adaptovat Luca Pečner, Dominik Kos, Matěj Holba, nebo třeba Matyáš Pluskal. Jmenovaní hráči měli možnost v B týmu hrát důležité role a to jim během sezóny přineslo ovoce ve formě stálého místa v sestavě týmu A. Jsem rád, že jsme měli možnost v určitých obdobích hrát i talentované kluky z dorostu. Prostřídalo se jich u nás v tréninku několik a třeba Jáchym Kubečka s Jirkou Veneným pak odehráli i několik utkání. Tady ještě vidím větší možnosti pro příští sezóny. Talentovaní hráči z nižších kategorií by měli mít možnost naskakovat za ty kategorie starší, pokud na to opravdu mají. Jen tak nám ve Zlíně vyrostou další Chytilové, Hamrlíkové a další světoví hráči.

Nyní už můžeme prozradit, že ve Zlíně jste podepsal novou smlouvu na dvě nadcházející sezony. Jaké tedy máte plány s našimi juniory pro následující ročník?

My určitě chceme navázat na sezonu, která byla z našeho pohledu úspěšná. Chceme sestavit tým, který bude mít jasnou koncepci, i co se ročníků týče, o čemž jsem částečně mluvil už v předchozí otázce. Naším cílem je složit charakterově správné mužstvo tak, aby nás práce s ním celoročně bavila, určitě se budeme znovu chtít porvat o play off. A zmínit musím i nutnost skloubit vrcholový hokej se studiem, což je jedna z našich priorit.

„Přijala mě zlínská rodina“

Chtěl bych Zlínu hlavně poděkovat za nabídku v době, kdy mi byla ukončena smlouva v prvoligovém Prostějově po špatném vstupu týmu do sezóny. Nebylo to pro mě opravdu jednoduché období. Nicméně práci trenéra zbožňuju, neumím bez ní dlouho být a tak po několika osloveních ze strany Zlína jsem se rozhodl po devíti letech opustit dospělý hokej a vyměnit jej za hokej mládežnický. Každý klub má své specifika a prostředí zlínského hokeje není výjimkou. To byla věc ze které jsem měl respekt ,ale už první schůzky a chvíle ve Zlíně mě přiměly zlínskému prostředí plně důvěřovat. Klub mi vytvořil velmi slušné podmínky pro práci a musím říct, že se tu mladí hokejisté vychovávají ve velmi nadstandardních podmínkách. Čeho jsem si ale nejvíc vážil bylo, jak mě zlínské prostředí přijalo. Jak vedení klubu, tak kolegové trenéři, ale i ledaři, uklízečky a další se ke mně chovali neskutečně a mám pocit, že jsem byl do jejich prostředí s nádechem až rodiny, přijat. Tohle má v mém zhodnocení mého působení asi tu největší hodnotu.

Měl jsem štěstí na kolegu Martina „Larryho“ Hamrlíka se kterým jsme si jak profesně, tak lidsky sedli. Měl jsem kolegu, se kterým je radost pracovat. Nemůžu opomenout ani kolegy z realizačního týmu Jirku Heše a Adama Čubu. Oba schopní, spolehliví, a hlavně oba parádní parťáci. No a byl bych určitě špatný trenér týmového sportu, pokud bych nezmínil své hráče, svůj tým. Ti kluci mi svým nadšením, mládím, energií, znovu nalili krev do žil. Byl nádherný zážitek, sledovat jak se tým i samotní hráči den ode dne zlepšují. Následně společné play off, i když ne moc dlouhé, byla naše společná odměna.

Martin Janeček