V play-off můžeme odehrát vyrovnanou partii s kýmkoliv, říká po klíčovém vítězství juniorů asistent trenéra Hamrlík

Juniorský A-tým má za sebou nelehkou základní část. Prošel krizí, došlo i na výměnu hlavního trenéra, asistent trenéra kvůli zdravotním problémům přišel k týmu až během rozjeté sezóny. Nakonec však zabral, získal cenné body v lednové nástavbě a podařilo se mu zvítězit ve dvou posledních rozhodujících kolech. Jak hodnotí skončenou základní část a vstup do play-off asistent trenéra a bývalý zlínský obránce Martin Hamrlík?

Uplynulé měsíce nebyly složité jen pro Vaše svěřence, ale i pro Vás osobně. Co se stalo?

Ano, bylo to špatné. A já chci v prvé řadě poděkovat klubu za to, jak se zachoval. Loni v dubnu jsem šel na operaci kolene s tím, že budu do měsíce zpátky. Místo toho došlo na čtyři operace a já byl půl roku pryč, většinu času v nemocnici v Brně. Strašné období… Ale zlínský klub ukázal férové jednání a nenechal mě v tom. Dali mi čas a já se mohl po uzdravení vrátit do práce. Chci poděkovat všem od generálního manažera Honzy Pravdy, přes manažera Honzu Srdínka, zkrátka celému vedení, až po Juraje Juríka a Marťu Janečka. Moc si toho vážím, opravdu od srdce děkuju.

Jak moc se projevila Vaše absence při rozjezdu nového juniorského ročníku?

Pochopitelně výrazně. Juraj to neměl jednoduché, já byl pryč od letní přípravy. Samozřejmě mu chodili pomáhat jiní trenéři, ale když funguje stálá dvojice, je to úplně o něčem jiném. Moc mě mrzí, že jsem mu nemohl být nápomocen, ale u mě to skončilo nakonec tak, že jsem musel zabojovat o vlastní nohu, mohlo to skončit hodně zle. Jemu osobně musím a chci ještě jednou poděkovat. Zvládl to velice dobře.

Jak byste charakterizoval a hodnotil letošní základní část juniorského A-týmu?

Začátek sezóny byl, jak se říká, nahoru a dolů. Nedokázali jsme poskládat víc vítězství za sebou. Pořád se bojovalo o nějaké místo, bedlivě se sledovala tabulka. Ten počátek byl neuspořádaný. Hledaly se správné kombinace pětek. Ale rozhodně nebyl problém ve fyzické výkonnosti, protože v tomto ohledu připravil kluky Juraj Jurík perfektně. Skutečně šlo „jen“ o to správné kombinování. Ovšem i když se ještě nedosáhlo ideálního stavu, už se hrály vyrovnané zápasy, samozřejmě to občas uteklo, ale nejednou se zvítězilo i nad velice těžkým soupeřem. Za to klobouk dolů.

V čem byl onen rozhodující „kámen úrazu“, který vedl k těm počátečním nezdarům? Krušné období bylo hlavně září a říjen…

Tým postrádal konzistentní formu, která by vedla ke šňůře výher, to vedlo i k určitému propadu do nižších pater tabulky. V listopadu došlo na výměnu trenérů.

Ano, na začátku listopadu přišel z Prostějova zkušený trenér Martin Janeček. Co takový krok v rozběhlé sezóně pro tým znamená?

To je veliká změna, která si musí takzvaně sednout. Do týmu nepřijde jen nový člověk, ale taky určitý nový impuls, nový přístup k trénování a tak. Hodně věcí se mění, je potřeba si zvyknout a „dostat se do toho“.

Kdy se A-tým dostal z nejhoršího a začalo to vypadat nadějně?

Klíčové období byla nástavba v lednu. Tam se konečně natáhla šňůra bodování – osm vyhraných zápasů! Plus ještě bod z jednoho prodloužení. To nastartovalo ten tým takovým způsobem, že šlo vidět, jak se týden od týdne zlepšuje, kluci si výrazně víc věřili.

A potom přešel únor a nastala ta rozhodující první březnová sobota…

Přesně tak. Dotáhlo se to až do toho závěru, kdy jsme měli setsakramentsky ostrý nůž na krku. Muselo se vyhrát v Karlových Varech, ale taky pak doma s Plzní. Až poslední zápas definitivně rozhodl (pozn. redakce: ve čtvrtek 27.2. vyhrál Zlín v Karlových Varech 7:5, poté v sobotu 1.3. vyhrál klíčový domácí zápas s Plzní 4:2).

Co nebo kdo za tím úspěchem stojí?

Samozřejmě tým samotný, chci borcům i touto cestou pogratulovat a poděkovat. Nakonec předvedli úctyhodné výkony. Ten poslední zápas s Plzní byla skvělá podívaná, drama až do konce. Z pohledu kouče největší zásluhy pochopitelně nesou oba hlavní trenéři, kteří tu letos působili, tedy Juraj Jurík a Martin Janeček. Juraj měl nadhled a zkušenosti, Martin je výborný detailista a pracant. Týmu během té sezóny postupně vybudovali určitou tvář. Vstup do play-off je jejich zásluha a výsledek jejich práce. Na ledě si to samozřejmě ubojovali borci sami (úsměv).

Úspěch v posledních dvou zápasech, které rozhodovaly, byl skutečně obdivuhodný… Dá to týmu i něco do těch nejdůležitějších střetů, které je čekají nyní?

Jistě. Pomohl ten zmíněný nůž na krku. To zlomové období ukázalo, že když se mužstvo semkne, protože ví, že jde o hodně, podá skvělý výkon. Můžeme hrát vyrovnanou partii s kýmkoliv. Drží nás pohromadě systém, dává nám určité sebevědomí do hry. Každý ví, co, kde a jak má hrát. Samozřejmě chyby jsou, ale to jsou přece i u mužů a v NHL… Kluci si umí navzájem pomoct. Velkým pozitivem určitě je, že nám fungují speciální týmy na přesilovky a oslabení.

Jaký je prvotní plán pro začátek juniorské play-off?

Myslím, že teď musíme všechno směřovat k prvnímu zápasu play-off. Ty týmy, které hrály nahoře, neměly teď ke konci základní části takovou intenzitu, my hráli o život, oni měli svoji jistotu. Jsme v kondici a motivovaní. To by hned teď v tom prvním utkání mělo být vidět. Tam máme šanci překvapit!