Dává mi smysl ta práce, při které vidím, jak se mladí hráči zlepšují, říká trenér mládeže Michal Pšurný

Zlínský odchovanec s bohatou hráčskou historií psanou i na zahraničních ledech. Držitel bronzu z mistrovství světa do 18 let a zlata z české juniorské extraligy. Nyní osmatřicetiletý Michal Pšurný trénuje mládež v kategorii osmých tříd a pro šesté třídy je asistentem. Jak s hokejem začal a jaká byla jeho zahraniční angažmá? I o tom nám pověděl v rozhovoru, v němž jsme se ptali také na dnešní zlínský mládežnický hokej.

Jaké byly vaše hokejové začátky?

Začínal jsem v Uherském Hradišti, kde mě i s bráchou k hokeji přivedl náš táta (pozn. redakce: Radek Pšurný je rovněž bývalým hokejistou a koučem, dnes zastává roli vedoucího týmu u zlínského A-mužstva). Hráli jsme tam do 8. třídy a poté přes dorost a juniorku jsem pokračoval dále ve Zlíně. Odsud jsem se poté dostal i do zahraničí.

Vaše hráčská historie je neuvěřitelně bohatá i na zahraniční angažmá. Kromě zámoří tam jde najít i Francii, Německo, Polsko a Anglii. Jak moc se podle vás liší hokej v jednotlivých zemích?

Samozřejmě musím zmínit i juniorku v Kanadě. To je úplně jiný svět, je tam zcela odlišná hokejová mentalita, velká konkurence a obrovská kvalita všeho od tréninku po hru samotnou. I když se to tady snažíme dělat kvalitně, dodnes se to nedá srovnávat. Co se Anglie týká, ví se, že to není hokejová země, ale spíše fotbalová. Nicméně mně se tam celkem dařilo a byl jsem zde spokojený. Německo a Francie, to byly takové krátké štace, ovšem taky hokejově kvalitní. Všímám si, že všechny ty soutěže, od Německa přes Francii po Anglii, jdou poslední roky nahoru a zkvalitňují se, do budoucna je to jedině dobře.

Hráčskou kariéru jste ukončil v HC Stadion Vrchlabí a pak jste se dal na kariéru trenérskou. Jaké byly tyto začátky?

Po skončení s hraním jsem jednu sezónu koučoval v Uherském Brodě, ale pak přišla nabídka právě z Vrchlabí. Dohrával jsem tam druhou ligu, ale většina mých kroků už byla trenérských. Byl jsem tam šest let a jsem za to neskutečně vděčný. Dodneška tam mám spoustu kamarádů.

I v českých ligách jste vystřídal řadu klubů. Byl vždy tím srdcovým Zlín nebo rád vzpomínáte i na jiné týmy?

Jak říkám, jednoznačně Vrchlabí. Vždycky se tam budu rád vracet, protože se mi vrylo do srdce nejen hokejově, ale i lidsky. Taky jsem si zamiloval krkonošské hory. K dalším klubům, v kterých jsem působil, takový vztah nemám, ale na všechny vzpomínám v dobrém. A teď ve Zlíně se coby trenér cítím být na správném místě.

Proč jste se rozhodl pro mládežnický hokej? Seniorský hokej vás nelákal?

Myslím si, že je dobré začít od píky, tedy začít od mladých a nasbírat zkušenosti. A taky mi vyhovuje práce pod výrazně menším tlakem, než jaký je v seniorském hokeji. Muselo by se pár věcí změnit, v prvé řadě bych si musel dodělat licenci. Do budoucna nechávám dveře otevřené, ale zatím mě naplňuje ta práce, kterou právě dělám, tedy u mládeže.

Pokud to není tajné, máte ve své tréninkové strategii nějaké speciální metody?

Nemyslím si, že používáme nějaké „extra pokrokové metody,“ ale držíme se moderních trendů, které panují. Držíme krok se současným hokejem, aby byl trénink co nejkvalitnější a vyhovoval dnešní hře. Zlín má kvalitní trenérský tým v oblasti herní i kondiční, který umožňuje hráčům všestranné zdokonalování a to je to, co každý tým potřebuje.

Jaký je současný stav zlínské mládeže co do počtu? Máme podle Vás silnou hráčskou základnu do budoucna?

To je složitá otázka, protože ty počty jsou proměnlivé. V některých kategoriích je žáků méně, někde více, navíc ne každý ve hře dlouhodobě pokračuje. Ovšem obecně jsou ty počty slušné. Navíc máme celou řadu talentovaných mladých v průřezu všech věkových kategorií. A na tom stavíme při posouvání těch hráčů výš směrem k áčku. Plně je podporujeme a budujeme co nejkvalitnější prostředí pro rozvoj, abychom se na ně jednou mohli dívat u nás na stadionu a snad i v televizi.

Co říkáte v mládeži na současné výkony A-týmu? Je to motivující i pro žáky?

Jistě je tam ta provázanost napříč všemi kategoriemi i v této emoční rovině. Naši mladí na ten zlínský hokej chodí a když vidí plný zlínský zimák na derby se Vsetínem nebo i s jinými kvalitními soupeři, získávají velkou motivaci. Taky chtějí ten áčkový dres jednou oblíknout.

Pokud se malý fanoušek Beranů rozhodne pro hokej, proč by ho rodiče měli přihlásit právě do Zlína?

Berani mají vysoce kvalitní trenérské štáby i zázemí, a snaží se posouvat hokej správným směrem. A také si všímám, jak si děti v našem hokeji vždy vybudují pevný přátelský kolektiv, který vydrží a podporuje to pak úspěšné trénování i samotnou hru a fungování týmu jako celku.

Máte nějaký hokejový sen, který si do konce kariéry ještě chystáte splnit?

V hráčské kariéře se mi můj sen, který tam má asi každý, bohužel nesplnil, ale užil jsem si to. Nyní žádnou konkrétní ambici nemám a vše nechávám na osudu. Momentálně jsem naprosto spokojený tam, kde jsem, tedy u mládeže. Dává mi smysl ta práce, při které vidím, jak se naši mladí hráči zlepšují.