B-týmy jsou velkou výhodou, v sezóně budeme mít nejvyšší cíle, říká trenér dorostu Jáchym Janošek

S hokejem začínal na Vsetíně, už v mladém věku se ale přesunul do Baťova města, kde v současnosti v roli trenéra piluje zlínské dorostence. Čtyřiadvacetiletý Jáchym Janošek zároveň propojuje oba výběry této kategorie, u extraligového Áčka totiž působí jako asistent a u B-týmu hrajícího o soutěž níž pak coby hlavní trenér. O tom všem vypráví v rozhovoru, v němž zároveň popisuje svou dosavadní hokejovou cestu a plány pro nadcházející sezónu.

Jak začala tvá hokejová kariéra?

Je to už hodně dávno (úsměv). K hokeji mě přivedl děda, který sám hrával a poté byl dlouhé roky ředitelem zimního stadionu na Vsetíně. Na školu bruslení mě vzal poprvé asi ve čtyřech letech a od té doby už mě z ledu nikdo nedostal.

Pocházíš tedy ze Vsetínska. Jak jsi v mládí vnímal rivalitu se Zlínem?

Ze začátku mě babička brávala na Vsetín na extraligu, to mi byly asi tři a sedával jsem tam s klapkama na uších. Moc jsem to tehdy ale ještě nevnímal. Pak ale seniorský hokej na Vsetíně skončil a začal jsem chodit na hokej s tátou do Zlína, kterému pro změnu fandil on. Sledoval jsem tedy oba kluby současně, co se týče seniorského hokeje můžu říct, že jsem Zlínu fandil od mala. Ta rivalita ale v mém podání tolik nepanovala.

Když jsi pak v dorostu do Zlína přestoupil, byla rivalita v kabině tématem?

Tehdy už to bylo takové obroušené. Navíc kluky jsem znal, rok před tím jsem s nimi byl na Olympiádě mládeže, nebo mistrovství republiky krajů. Navíc ta rivalita obecně nebyla tak vypjatá jak dnes, jelikož v mužích už spolu kluby nějakou dobu nehrály stejnou soutěž.

Na jaké momenty z tvé mládežnické kariéry nejraději vzpomínáš?

Určitě vzpomínám na sezónu, kterou jsme tady odehráli ještě v tehdejším mladším dorostu, která se mi povedla i bodově a celkově jsme na MČR skončili na třetím místě. Měli jsme tehdy skvělý tým, který neskutečně šlapal a myslím, že jsme mohli být i výš. Pak bych zmínil i reprezentační srazy, které byly velice poučné, a i když to potom nakonec nevyšlo, tak to pro mě byla cenná zkušenost.

Hráčskou kariéru jsi ukončil v mladém věku. Co bylo důvodem?

Chtěl jsem hrát hokej profesionálně. V juniorském věku jsem byl na hostování v Porubě, takže jsem věděl, že minimálně první ligu hrát můžu, po konci v juniorce jsem ale měl nabídky jen ze druhé ligy a tím jsem nechtěl v uvozovkách ztrácet čas. Chtěl jsem zkrátka na profesionální úrovni dělat něco, co mě bude naplňovat a hokej v tomto směru přestal dávat smysl. Chtěl jsem dále růst a nebýt při tom omezován dalšími okolnostmi, což v danou chvíli hokej už dál nesplňoval.

Věděl jsi hned, že se chceš dát na trenérskou dráhu?

Vůbec ne, byla to vlastně velká náhoda. První náznak přišel během covidu, když bylo všechno zavřené a všichni jsme seděli doma. Ve Zlíně ale fungovala venkovní plocha na Tigers, kde jsem začal dělat ledaře, hlavně abych mohl na chvíli vypadnout z domu. O víkendech jsem tam vypomáhal a postupem času začal i trénovat. Od další sezóny už jsem pak začal trénovat naplno.

Dá se říct, že sis mládeží sám nedávno prošel, svým svěřencům víc rozumíš?

Určitě pomáhá to. Ke klukům mám věkově o dost blíže, než ostatní trenéři. Snažím se k nim být blízko, hodně s nimi mluvit, udělat i srandu, zavtipkovat. Pořád tam ale musí být zdravý respekt. Myslím ale, že většinou se nám podařilo navázat takový vztah, kdy hráči vědí, co si můžou dovolit a kde už je ta pomyslná hranice. Pokud to ale jde, sem pro každou srandu.

Aktuálně trénuješ dorosteneckou kategorii. Co je v tomto věku pro hráče nejdůležitější?

Tento věk je velice specifický, co se týče fyzických dispozic hráčů. Je to první kategorie, ve které se srovnávají dva ročníky a někteří kluci, kteří jsou v mladším ročníku narozeni později, třeba ještě ani neprocházejí pubertou, a to je vidět jak na jejich fyzické, tak i mentální stránce. Pro ně je pak hrozně těžké se měřit se staršími kluky, kteří jsou často naopak už hodně vyskočení a jejich fyzické i mentální parametry jsou úplně jinde. Je to jeden z aspektů, na kterém je velice těžké pracovat, abychom tyto kluky u sportu udrželi, protože jsou často šikovní a mají potenciál, jen v tu danou chvíli mají určité fyzické indispozice a nedokážou své přednosti naplno využít. Chce to proto ten rok počkat, udržet je u toho, aby trénovali a nevzdávali to, protože za rok může být všechno jinak.

Celkově je tato kategorie velmi náročná, co se týče smýšlení hráčů, kluci si procházejí různými hormonálními změnami a kolikrát je opravdu vtipné, co z nich vypadne. Působí na ně spousta vlivů a emocí, ať už je to ze strany holek, rodičů, školy a podobně. To všechno se s nimi snažíme komunikovat, být tady pro ně a pomoci jim nastavit hlavu víc na dospělejší smýšlení. Často za námi sami chodí a radí se s námi o různých věcech, čehož si vážím.

Na co jste se během uplynulé letní přípravy zaměřili po fyzické stránce?

Měli jsme to hodně všestranné. Chtěli jsme, aby kluci hodně běhali a zároveň posílili. V tomto věku ale síla ještě neroste tak rychle, jako třeba v juniorce, s čímž jsme i pracovali. Ve stejné míře jako na sílu jsme se zaměřili na běhání, aby kluci měli co nejvyšší VO2 Max. Naše taktika je hrát hodně aktivní a fyzický hokej, na což chceme kluky připravit. V průběhu sezóny budeme nadále pracovat i na síle. Budeme mít i před zápasy tréninky na suchu, které ale budou spíše reakční, na starty a zapojení hlavy. Snažíme se to mít co nejkomplexnější, aby byli kluci připravení po všech stránkách.

Nově má klub kromě extraligového A-týmu k dispozici také B-tým v Lize dorostu. Co to pro hráče znamená?

Je to neuvěřitelná pomoc. Hlavně v kontextu zmíněných fyziologických rozdílů mezi staršími a mladšími hráči je to opravdu skvělé. I ti mladší kluci v B-týmu totiž můžou hrát kvalitní soutěž, která jim dodá cenné zkušenosti a za rok můžou zesílit, povyrůst a zabojovat o extraligu. Teď budou hrát jen o patro níž, což jsme jim vloni nabídnout nemohli a rozdíl v kvalitě těch soutěží byl mnohem větší. V tomto ohledu je to pro ně velká motivace, navíc zůstávají ve Zlíně, trenéři je znají a když se hráči v Béčku bude dařit, může ze dne na den poskočit do A-týmu. Velkou výhodou je hlavně to, že nemusí nikam dojíždět. To je taky důležité, kdo si to zažil, tak určitě ví, jaké to je každý den dojíždět třeba hodinu na tréninky, což rozhodně není jednoduché.

Kdy a jakým způsobem bude probíhat rozdělování hráčů?

Během léta jsme trénovali se všemi hráči ročníků 2008 a 2009, přičemž jsme byli rozdělení na dvě skupiny a v tuto chvíli budeme týmy zužovat. Chceme mít jasno o tom, kdo bude v týmu pro Extraligu a kdo v týmu pro Ligu dorostu. Změny ale můžou přijít ze dne na den. Když uvidíme, že někdo maká, nikdy pro něj dveře do Extraligy nebudou zavřené. Klukům to říkáme pořád, musí to proto vnímat a musí je to hnát dopředu. Nejdůležitější ale je, aby hráli. Ať už to bude na té, nebo jiné úrovni, hlavní je, aby byli na ledě, protože dívat se na zápasy z tribuny nikoho neposune.

O víkendu jste sehráli přípravný turnaj v Přerově. Jak bys ho zhodnotil?

Turnaj navázal na celou letní přípravu. Chtěli jsme hráče hlavně poznat, jak se chovají na ledě při různých situacích, na což budeme navazovat po celý srpen. Ten dvoudenní turnaj jsme si rozdělili, nejprve jsme dali šanci těm mladším klukům, kteří za nás v minulé sezóně nehráli a neznali tolik náš systém. Chtěli jsme vidět jejich návyky, třeba co dělají po ztrátě puku, aniž bychom to do nich bušili. Bylo vidět, že tým byl mladší a když proti nám hráli hráči, kteří už minulý rok pravidelně nastupovali v Extralize, bylo to pro kluky těžké. V průběhu dne se na to ale čím dál více adaptovali a poslední zápas už měl nějaká kritéria, které jsme chtěli vidět.

V neděli jsme naopak přijeli s klukama, kteří minulý rok hráli po většinou Extraligu a byli jsme rádi, že jsme viděli spoustu dobrých věcí, které jsme je učili a budeme na ně moci navázat. V turnaji jsme tedy skončili třetí z pěti, cílem ale nebylo uhrát žádný výsledek, ale hlavně hráče vidět ve hře.

Jaké budou cíle dorostu v nové sezóně?

Jednoznačně ty nejvyšší. Co se týče Extraligy, určitě budeme chtít začít lépe než minulý rok, kdy jsme se ze začátku hodně trápili. Od prvních zápasů bychom chtěli hrát na čele tabulky. Samozřejmě je to těžké a stát se může cokoliv, my ale chceme navázat tam, kde jsme v minulé sezóně skončili, kdy se nám dařilo vyhrávat, a i když jsme prohráli, tak to bylo po vyrovnaném boji.

Co se týče Ligy dorostu, je to pro nás úplně nová oblast. Nejsme nastavení na to, že ji chceme přímo vyhrát, chceme spíše kluky ohrávat, aby byli na příští rok připravení na Extraligu. Budeme hrát hlavně naše hráče mladšího ročníku, takže bude zajímavé sledovat, jak si povedou proti týmům s vyššími ambicemi. Rozhodně ale nechceme hrát spodek tabulky, rádi bychom se pohybovali co nejvýš, preferujeme ale, aby se toho kluci hlavně co nejvíc naučili a připravili se na další rok.

Hned první zápas v Lize dorostu pro tebe bude specifický. Jak se těšíš na derby se Vsetínem?

Už jsem obvolal rodinu, aby si to zapsali do kalendáře, babička už bojuje s tím, komu bude fandit (smích). Určitě se moc těším, ani jsem s nimi nechtěl hrát přátelák, aby to první setkání bylo takové, jaké má být. Bude to fajn zážitek.