Trenér Zdeněk Sedlák: Mladí musí dostat hodně prostoru, jen tak z nich uděláme lídry

Na Zimním stadionu Luďka Čajky je Zdeněk SEDLÁK st. každý den, buď je na ledě s A-týmem nebo sleduje tréninky a zápasy mládeže, kterou má jako šéftrenér strategicky na starost. Ve stejné funkci již delší dobu působí u klubu Tigers Zlín. V posledních týdnech ho ale velmi zaměstnává boj Beranů o šestou pozici, která by Áčku zajistila přímý postup do čtvrtfinále play-off, kde působí jako asistent trenéra.

Jak se událo tvé působení u Áčka?

Když jsme nastupovali s Robertem Hamrlou a Honzou Pravdou na klub, tak jsme si jasně řekli, co kdo má v popisu práce a na starost. Mojí specializací je také dohlížet na přechody hráčů mezi kategoriemi, tedy mezi Áčkem a juniorkou, pak dorostem a celou mládeží. S příchodem nového trenéra Miloše Říhy ml. jsme začali více rozebírat jednotlivé hráče, protože jich mezi juniory a A-týmem chodilo poměrně dost. Nakonec jsme se domluvili, že mu půjdu pomoci i na střídačku tak, abychom se posunuli zase někam dál.

Vypadá to, že se dobře doplňujete – jeho klid a od tebe se asi očekává spíše ta akčnost.

Každý na střídačce má svoji roli. Já pracuju jinak než on, snažím se více komunikovat s hráči a říkat jim, jak vidím situaci bezprostředně, motivovat je a vybičovat. Oni hokej nezapomněli, jen je bylo potřeba naladit na vítěznou vlnu - naučit je vyhrávat. Věřím, že jim to nyní hodně zachutnalo.

Miloš má klid sledovat soupeře a nastavovat taktiku a případné změny v rámci systému. Olda Horák se velmi dobře zaměřuje na beky a Horča (Luboš Horčička) zase vše sleduje na videu a hodnotí výkony brankařů. Je to taková symbióza, doplněné tak, aby to fungovalo. Nikdo nechce prohrávat a já už vůbec ne, nechci se to ani učit. Chci, abychom vyhrávali. Chceme Zlín posunout tam, kam patří a strašně mě mrzí, že loni spadl.

A jak hodnotíš tuhle sezonu stran ambicí?

Nepřišli jsme, abychom skončili v březnu, chceme dlouhou sezonu. Budu velice rád, když se k nám lidi přidají a pomůžou nám, stejně jako nás hnali proti Přerovu, a ocení tu naši práci, kam jsme klub posunuli. Kluci makají a dřou, stejně tak všichni lidi okolo týmu tomu dávají absolutní maximum.

Jak by měl vypadat hokej Zlínských Beranů za dva roky?

Taktiku nastavuje Miloš s Oldou a už to jde vidět. Kluci se snaží být aktivní, necouváme dozadu a snažíme se hrát hodně na puku. Chceme hrát moderní a atraktivní hokej – když zacouváte až do obranného pásma, tak můžete dostat branku.

Zlín vždy spoléhal na odchovance, ale je těžké skládat tým, když nám v rámci odchovanců chybí střední generace.

Takhle to bylo zavedené dřív, bohužel se zanevřelo na odchovance, na některé ročníky. Ale bylo to ovlivněné tím, že tady dlouho hrál Lešoun, Čája, Larry a tihle kluci prostě kvalitou nikoho nepustili, což bylo také správně. Ale i tak má tým na takovou věc zareagovat systémově a zajistit příležitost jinde. Je tam aktuálně díra, snažíme se ji zaplnit, aby se udělalo jádro z odchovanců a vhodně doplnilo o posily, které týmu skutečně pomohou.

Jaké to pro tebe je, když je v týmu zároveň tvůj syn?

Je to velmi složité. Byl to právě kámen úrazu, říkal jsem, že bych tam asi neměl být, protože je vždycky těžké trénovat syna, navíc v Česku. V zahraničí je to běžné. Mladý je naštěstí šikovný, takže je to pro mě i lehčí z této fáze.

Z jiného pohledu – on si vybral finskou cestu, stejně jako ty ve své kariéře. Jaká je výhoda Finska?

Výhodou bylo, že se osamostatnil, naučil se jiné věci, než se učíme tady. Měl více tréninků, měl to trochu jinak nastavené. Naučil se profesionalitě. Rychle dospěl, musel si všechno vybojovat sám. Nebylo to takové, že „ti tatínek pomáhá, stojí za tebou“. Musel si vše vymlátit, což dokázal a já jsem za to rád.

Jaké je porovnání stylu hokeje? Finsko versus Česko?

Finský hokej je hrozně moc o bruslení. Hráči jsou výborně technicky a takticky připravení, líp než tady. Je tam i jiné vnímání cíle. Tam se vše podřizuje až tomu finálnímu cíli - hrát za Áčko. Celou mládež sice chtějí vyhrávat, zlepšovat se, ale muži jsou pro ně zkrátka strop a jasný cíl. U nás se daleko více hledí na to, zda se vyhrál pohár v té či oné kategorii. Pro ně je to spíše mezikrok.

Ale samozřejmě, že i oni chtějí vyhrávat. To jsem zažil - když tam byl Zdenda, tak oni neprohráli zápas. Když jednou prohráli, tak měli hned meetingy a rozebírali to. Prostě všichni chtějí udělat maximum, aby vyhrávali, ale výsledkem jejich práce jsou muži a je to vidět i na mistrovství světa, kde jsou Fini nyní velice úspěšní.

Je něco, co chceš převzít z Finska do našeho prostředí?

Oni mají skvělý systém přechodu mezi kategoriemi. Juniorka testuje systém, který příští rok bude hrát Áčko. Takhle to mají zavedené a propojené, aby kluci z juniorky vždycky naskočili do Áčka a věděli přesně, co mají hrát. U nás to rozhodně není zvykem a vidíme, že junioři a A-tým hrají úplně jinak. Takže jim tam pak hráči nezapadají, což může promarnit talenty. A funguje to tak napříč celým klubem. Jednotlivé kategorie na sebe navazují, od nějaké 3. třídy až po seniory, a když se dělá změna systému, tak se začíná u mládeže.

Je možné něco takového vybudovat i v našich podmínkách?

Je to běh na dlouhou trať, tyhle změny nelze udělat za pár měsíců nebo dva roky. Musí se dělat postupné kroky, ale začneme s nimi. Nyní se musíme zaměřit na individuální dovednosti. Hráčům chybí bruslení a samozřejmě chceme, aby kluci hráli co nejlíp. Aktuálně to začínáme v určitých krocích zavádět u juniorky. S Milošem, Oldou a Horčou chodíme na zápasy juniorů a dorostů, sledujeme všechny kluky a víme, jak hrají, rozebíráme je a bavíme se o nich. Situaci pak řešíme s Jackem (Luboš Jenáček). Má to výhody i v aktuální sezoně - když nám někdo vypadne, tak přesně víme, jakého hráče si místo něj vezmeme. Chceme o těch hráčích mít přehled a oni musí vědět, že když budou hrát dobře, tak si toho hned všimneme. Dorost chceme pomalu učit, aby hrál aktivně, hodně bruslení, aby to bylo založené na fyzické kondici, zdatnosti a dovednosti. Zároveň k tomu hráči potřebují kvalitní zázemí, tak aby jim nic nechybělo. Už od příští sezony chceme provést nějaké změny, které by současnou situaci mohly zlepšit. Nyní také řešíme trenéry mládeže na následující sezonu, aby zapadali do celkového systému. Náš cíl je jasný, chceme, aby se ze zlínské mládeže a akademie stala opět respektovaná a zaběhlá značka, tak jak tomu bylo například v devadesátých letech.

Minulý týden bylo pár kluků u mládežnických národních mužstev, jak je hodnotíš?

Jsem strašně rád, že je tam tolik hráčů. Je to i díky tomu, že dostávají šanci v Áčku, ale mělo by jich tam být ještě víc. 😊 Dříve bylo na každém kempu 10 hráčů a hráli tam prim. My se teď snažíme komunikovat s trenéry, se skauty, domlouváme se. Snažím se na ně vytvořit i tlak, aby do Zlína přijeli a podívali se na naše kluky. Když budou kluci hrát dobře, tak dostanou příležitost i v nároďáku.

Teď se ve Zlíně objevili dva zajímaví hráči. Nebylo zvykem, aby do Zlína chodili hráči odjinud. Jak hodnotíš Sadovikova a Zavřela?

Stan (Sadovikov) přišel přes Dánsko z Ukrajiny, měl to těžké. Hodnotím ho velice dobře, vidím, jak pracuje, jak se snaží, nevypustí žádný souboj. Ví, že se jde ukázat, prodat, a tu příležitost dostává. Chce si tady vybudovat místo. I v sobotu hrál velice dobře, vyhledává osobní souboje, hraje celoplošně, brání také skvěle. Za poslední dva zápasy má dvě asistence. Matěj Zavřel přišel z Havířova, předtím hrál v Kometě. Hraje velice dobře. Oba dostanou šanci hrát za Áčko, jsou ve dvacítce a mají před sebou velmi důležitý rok. Je dobré přivést jednoho nebo dva hráče do juniorky, zvýší to kvalitu a konkurenci. Oba jsou velké oživení a jsem rád, že jsou tady.

A jak hodnotíš naše zlínské TOP prospekty?

Hešák (Lukáš Heš) je nejlepší střelec celé juniorky a poměrně s náskokem (27 branek, druhý má 22). I když je to stále prvoročák (ročník 2005 je věkem 1. rok v juniorech), dokáže se prosadit i v mužském hokeji. Maká na sobě neskutečně a všichni mu hrozně moc přejeme, aby mu dobře dopadl draft, který mu otevře cestu do světa. Je to velký příslib do budoucna, ale vše záleží na něm.

Bury (Adam Burian) je nejproduktivnější obránce české juniorky (37 bodů, druhý má 25). Také má před sebou ještě jeden rok, kdy může hrát za juniory. Snaží se, hraje konzistentně. Ani v zápasech Áčka neudělá žádnou velkou chybu, takže zase příslib do budoucna.

A jsou tady i další, kteří pendlují. Chludil pro změnu vede v juniorce produktivitu, Šimon Frömel hrál letos za Áčko přes dvacet utkání. Dobře hraje Kuba Čechmánek. Jsou to kluci, kteří i v zápase s Litoměřicemi ukázali, že mají kvalitu a můžou naši soutěž plnohodnotně hrát už teď. Samozřejmě, že v Áčku teď jedeme na to, abychom udělali šestku, takže kluci mají o něco méně prostoru. Proto je raději pošleme do juniorky, kde dostanou 20 minut na ledě, ale zároveň trénují s námi a jsou součástí týmu. Do budoucna je velké plus, že máme tolik mladých kluků. Musíme jim dát hodně prostoru, jenom tak si z nich do budoucna vychováme lídry.

Pokud se podíváme na mladší ročníky, vidíš tam nějaké zajímavé talenty, které by měli zlínští fanoušci sledovat?

Rozhodně aktuálně Martin Vaculík. Vždyť dal za dva zápasy šest branek, což je velice slušné, a prosazuje se pomalu už i v juniorce, byl v nároďáku. Z ročníku 2006 je tam ještě mladý Hešák (Jakub Heš, bratr Lukáše) a Adam Klimek, kterého nyní zkoušíme i v juniorech. V rámci ročníku 2007 byl v reprezentaci Tomáš Mikel, který pravidelně přeskakuje kategorii. Stejně tak ročník 2008, kde jsou šikovní kluci. Určitě je s čím pracovat.

Jaké jsou nyní tvoje další kroky v pozici šéftrenéra mládeže?

Musíme zlepšovat všechny aspekty a pro mne je nyní důležité nastavit systém. Stejně tak v Tigers, za kterými je rok a půl práce, ti kluci se posouvají a nyní jedou na postup. Myslím, že se to propíše i tady. Chceme, aby kluci ze Zlína byli opět v nároďáku a hráli v tabulkách nahoře. Zároveň musíme pracovat s těmi nejmenšími, kteří jsou budoucností našeho hokeje. U žáků chceme využít maximálně ten čas na ledě, ať už při tréninku nebo zápasech. Nesmí na něm stát, musí pořád bruslit a zlepšovat se. Aby je to zároveň bavilo a měli velký hlad po hokeji.

Jak je pro tebe náročné zvládat Tigers, Berany a ještě Áčko?

Náročné to je obrovsky, toho času je méně, ale snažím se všem dávat maximum. Chodím tady s kluky od šesti, potom Áčko. Odpoledne máme program u Tigers, kde trénuji dorost, chceme postoupit a musíme pro to udělat maximum. To je jediná cesta, jak situaci zlepšit.

K těm dorostencům - je cílem, aby Tigers bylo Béčko pro Berany?

Přesně tak. Nabízeli jsme to už před sezonou, jenže nebyl zájem. Ale v rámci dorostu chceme, aby prvoročáci nebo nejšikovnější v devítce měli kde hrát a dostali prostor. Třetí a čtvrtá pětka nemá tak velké vytížení. Touto cestou se mohou chystat na extraligu, protože víme, že zápasy v druhé lize dorostu jsou velmi kvalitní. Nyní je jediné úskalí, že se nemůže chodit na střídavý start o dvě soutěže níž. To chceme postupně změnit.

A jak se díváš na brankaře? Pro Zlín je typické, že jakmile odejde jeden, tak se hned ukáže další mladý brankař - nyní to je Michal Kořének.

Pro trenéra jsou to příjemné, ale těžké starosti - rozhodovat se, kdo z takových brankařů bude chytat. Michal chytil šanci za pačesy, zároveň Hufíno chytá výborně a je stále jednička. Nyní víme, že tady máme brankaře, který ho dokáže plnohodnotně zastoupit a bude dostávat příležitost a sbírat zkušenosti. Neměl to vůbec lehké, tři tisíce lidí na stadionu, chytal poprvé doma. To může mladého kluka svazovat. Ukázal se však jako profesionál.

Obecně tady dobře fungují brankaři gólmanů, napříč kategoriemi. V juniorce jsou velmi šikovní, oba brankaři dorostu byli letos v nároďáku, chodí s námi chodí na tréninky, takže je sledujeme. Ta brankařská škola tady ve Zlíně byla vždy dobrá, za což patří velký dík všem trenérům, kteří se jim věnují.

Co bys chtěl vzkázat zlínským fanouškům?

Ať věří naší cestě a podporují nás jak při zápase s Přerovem. Každý zápas před takovým publikem dodá hráčům další impuls. Tím nám pomůžou na cestě k vytouženému cíli, který nemůže být jiný, než co nejdříve postoupit zpět a hrát tam co nejlepší hokej.