Obránce Mikuláš Zbořil: Mysleli jsme si, že první liga bude lambada. A přitom je těžší než extraliga

„Je to tragédie,“ řekl obránce Mikuláš Zbořil po nevydařeném zápase na ledě posledního týmu ligové tabulky. Berani prohráli i s rezervním týmem Pardubic a topí se ve velké krizi. Osmadvacetiletý obránce zvedl v loňské sezoně nad hlavu v dresu třineckých Ocelářů Masarykův pohár určený pro mistra české extraligy. Před lety slavil postup rodného Přerova do první ligy. Pokud se letos hokejová parta kolem Pavla Kubiše co nejrychleji nezmátoží, čekají ho záchranářské práce se Zlínem. V útrobách zimního stadionu v Chrudimi hovořil o současném stavu.

Mikuláši, jak vyznívá zhodnocení nevydařeného zápasu s rezervou Pardubic z vašich úst?

Věděli jsme, o co všichni hrajeme a v jaké jsme situaci. Bohužel jsme to nezvládli, opravdu nevím proč. Klukům nemůžu vyčíst, že by nechtěli, máme však takový blok v hlavě, zmar na rukách a všude, že se to pak na tom odráží. Zápasy pak vypadají, jak vypadají. Je to tragédie a nevím, co k tomu více říct…

Oproti předchozímu zápasu se Slavií jste předvedli lepší výkon, nicméně opět jste doplatili na špatnou koncovku a řadu vyloučení, kterých proti Pardubicím bylo hned sedm. Je to nyní už pouze o psychické dece nebo je v tom něco jiného?

Popravdě horší zápas než minule se Slavií už to ani být nemohl. Vůbec nás neomlouvá, že jsme se zlepšili. Čtyři ze sedmi faulů byly úplně zbytečné, bohužel se to opakuje po celou sezonu. Koncovka je poté už na jednotlivých hráčích, kteří se dostanou do konkrétní situace, jestli ji vyřeší správně nebo ne. I když je to hrozný klišé, tak rovněž záleží na tom, jestli máte trochu štěstí. Hrajeme sice chvíli dobře, pak ale dostaneme gól, uděláme zbytečný faul, dáme hlavy dolů a úplně nás to složí na dalších pět, deset minut. Pořád se to opakuje dokola, zápas za zápasem, střídání za střídáním. Nevím, co k tomu říci, aby to bylo lepší.

Přitom vy jste ještě v závěru loňské sezony slavil mistrovský titul s Třincem. Přišel jste do Zlína, který měl vysoké ambice. Nyní téměř hrajete o záchranu v první lize. Jak vnímáte současnou situaci, je to velký šok?

Určitě ze začátku, kdy jsme prohrávali, tak to bylo při prvních porážkách pořád čerstvé. Když to řeknu blbě, tak ještě několik měsíců zpátky jsem prožíval nejkrásnější část kariéry. Teď jsme s prominutím v takových sr*čkách, ze kterých se snažíme vyhrabat. První prohry to tak bylo, nyní jsem už na minulou sezonu úplně zapomněl. Samozřejmě je to šok. Vyhlašovaly se tady nějaké ambice, což bylo asi špatně, spousta kluků tuto soutěž nehrála. Vedení také asi nevědělo, co od toho čekat. Kabině to po těch prohrách psychicky nepomohlo. Možná jsme si až moc mysleli, že to bude lambada. Rychle jsme ale zjistili, že první liga je těžší soutěž než extraliga. Za kariéru jsem už zažil pár krizí v týmech, kdy jsme prohráli sedm nebo osm zápasů v řadě. Pořád mi ale přijde tato krize jako ta nejtěžší. Přijde mi, že nám to leží v hlavách, spousta kluků si to bere, protože jsou místní. Je to pro ně hrozně těžké. Teď do toho jsou nespokojení fanoušci, ani se lidem nedivím, že jsou takoví. Předminulou sezonu to nebylo úplně růžové, loni se spadlo. Letos doufali, že to bude lepší a je to ještě horší než loni. Zažívají třetí podobnou sezonu.

Jak se cítíte po osobní stránce, jak hodnotíte svůj přínos pro tým?

Upřímně, necítím se tak špatně, jak někteří kluci po psychické stránce. Nejsem místní, nemusím do města. Po tréninku a zápase odjedu ze Zlína, nejsem tu pořád. Pomáhá mi na odreagování přítelkyně a pes. Je to těžká sezona pro mě z osobního hlediska. Čekal jsem, že budu pro tým bodově přínosnější a všechno zapadne do sebe lépe. Zkrátka čekal jsem od sebe i týmu lepší výsledky.

Dá se říci, že vás zdejší prostředí a neúspěchy týmu semlely?

Určitě. Když hrajete v týmu, kterému se nedaří, tak se většinou nedaří všem. Není to tak, že by tam byli dva tři super kluci, kteří by pořád dávali gól za gólem a ostatní měli smůlu. Potom je deka na celém týmu. Ale vzhledem k tomu, v jaké jsme situaci, tak kabina a parta není špatná, docela funguje v současné situaci. Prostředí i atmosféra každopádně dopadnou na každého z nás a všechny současná situace ovlivňuje.

Vraťme se ještě k zápasu, v první třetině jste se ubránili oslabení tři na pět, poté jste se Pardubicím přiblížili na rozdíl jedné branky, ale soupeř se po laciné chybě dostal opět na rozdíl dvou branek. To se opakovalo ve třetí třetině. Zbytečně se srážíte vlastními chybami.

Souhlasím s vámi. Přijde mi, že nemáme konzistentní výkon po celých šedesát minut. Máme úseky, kdy jsme fakt dobří, hrajeme dobře, plníme, co máme a dostáváme se do šancí. Jenže je to však pouze otázka pěti až deseti minut, někdy to vydržíme třetinu. Poté nás srazí faul nebo gól a vidíme nejhorší scénáře. Vnímáme atmosféru na stadionu a na lavičce. Je těžké se z toho dostat, člověk se z toho dalších pár minut dostává. Někdy jsme po gólu semletí, než odejdeme do kabiny.

Pořádně jste zapnuli až po čtvrtém inkasovaném gólu. Začali jste hrát důrazně, byli jste agresivní a soupeře dohrávali. Neměli jste už co ztratit?

Opakuje se to i od trenéra v kabině. Osobně to asi nemůžu posoudit, z ledu to tak nevnímám. Říká to více takových názorů. V dané situaci z nás asi už spadne tlak, vypneme hlavy, přestaneme se svazovat a možná se i na konci zápasu zvedne výkon. Hodně nás sráží, že se podobně nedokážeme nastavit, uvolnit a namotivovat od začátku zápasů nebo minimálně od každé třetiny. Úvody posledních utkání byly v drtivé většině strašné.

Fotogalerie