Úspěch a velký zážitek. Brankář Kowalczyk vyhrál s národním týmem U17 turnaj v USA
Národní tým U17 zaznamenal minulý týden ve Spojených státech cenný úspěch a byl u toho také brankář dorostu Samuel Kowalczyk. Čeští hokejisté bez klopýtnutí ovládli Turnaj pěti zemí v Colorado Springs, postupně porazili Švýcarsko (5:4), Slovensko (7:1), Německo (4:1) a nakonec i domácí USA (6:4). Zlínský gólman odchytal třetí a čtvrtý duel – kromě týmového úspěchu tak absolvoval i zajímavou konfrontaci s americkými protihráči.
Same, zkus se nejprve za celým turnajem ohlédnout. Jak bys ho zhodnotil? Byl jsi ve Spojených státech poprvé?
Byl to velmi kvalitní turnaj s velmi silnými soupeři. Zatím nejprestižnější turnaj, na kterém jsem kdy byl. Samozřejmě jsem tam získal hodně zážitků a zkušeností, avšak v USA jsem poprvé nebyl. Dostal jsem se tam už dřív, v šesté třídě se svým týmem.
Poprvé ses dostal do hry ve třetím utkání proti Německu, jak byl tento zápas náročný?
Zápas byl velmi náročný, jelikož jsme Němce ze začátku podcenili a po dvaceti minutách jsme prohrávali 0:1. Trenér Václav Eismann nám o přestávce důrazně připomenul, o co hrajeme, a do druhé a třetí třetiny jsme nastoupili jako úplně jiný tým. Díky tomu jsme pak zaslouženě vyhráli.
Následoval poslední zápas proti Američanům. Byli těžším soupeřem? V čem byli z pohledu gólmana nepříjemní?
Byl to těžší zápas, oba týmy totiž do té doby všechny své zápasy vyhrály. Hráli jsme o první místo na celém turnaji. Soupeř byl velmi dobrý na puku, byl velmi rychlý a měl velký přehled o dění na ledě. Američané navíc byli na rozdíl od nás zvyklí hrát na menším hřišti. My jsme však měli protivníka dobře nastudovaného a věděli jsme, jak proti němu hrát. To nám velmi pomohlo.
Byl zápas proti USA tvým zatím největším reprezentačním zážitkem? I třeba s ohledem na emoce, euforii, vítězství…
Ano, byl pro mě zatím největším reprezentačním zážitkem. Emoce v zápase byly obrovské, ale snažil jsem se celé utkání zůstat klidný, abych nedělal zbytečné chyby, protože v přesně takových duelech rozhodují maličkosti a milimetry. Do zápasu jsme každopádně dali všichni maximum. Všichni jsme chtěli hrozně moc vyhrát a myslím, že výhra byla nakonec určitě zasloužená.
Co pak atmosféra v kabině? Jak vypadaly další hodiny a oslavy?
Ten pocit, kdy jsme po zápase vyhodili rukavice a hokejky do vzduchu, byl nepopsatelný! Došel jsem do kabiny a kluci mě polili studenou vodou, pak jsme si poděkovali s celým realizačním týmem, zakřičeli si náš pokřik. Poté už jsme jenom oslavovali. Cestou na hotel jsme si celou dobu zpívali a na hotelu už jsme si jenom užívali zaslouženého vítězství.
Popiš trochu zkušenost se zámořským hokejem. Hrál soupeř jinak než kluci v Evropě, v Česku?
Soupeř byl velmi rychlý, hrál tvrdě a snažil se nás vyprovokovat. Ale my jsme se snažili hrát opatrně, abychom se vyvarovali zbytečných faulů, které by nás pak mohly oslabit. Američané hráli hodně na krosové nahrávky a nečekané nahrávky zpoza branky do předbrankového prostoru. Kluziště bylo o něco menší, takže to bylo rychlejší a na všechno bylo méně času. Museli jsme rychle reagovat. Prvních pár tréninků jsme si zvykali, ale pak už to bylo v pohodě.
Stihli jste se podívat i po městě nebo jít na výlet do okolí? Nebo jste se soustředili výhradně na hokej?
Ze začátku turnaje jsme se soustředili jenom na hokej a na naše výkony, takže jsme střídali pouze hotel a halu. Poslední den, když už jsme neměli tréninky a ani zápasy, nám naše manažerka domluvila výlet do letecké akademie Air force. Provedli nás tam a ukázali nám i hlavní kabinu jejich hokejového týmu.
