Navrátilec Jiří Ondráček: Cítím potřebu pomoci klubu, který mě vychoval. Mám velkou motivaci

Zkušený forvard Jiří Ondráček byl neodmyslitelně spjat dlouhá léta se zlínským hokejem. V Baťově městě slavil na jaře 2014 mistrovský titul, o rok dříve získal stříbrnou medaili. Před loňskou sezonou po čtrnácti letech ve Zlíně odešel do ambiciózního týmu v Českých Budějovicích. Poprvé v extralize oblékl jiný dres než zlínský a ziskem bronzu zkompletoval kompletní medailovou sbírku. Jak pro mnohé překvapivě odešel, nyní se nečekaně vrátil zpátky s cílem pomoci mateřskému klubu k návratu do nejvyšší soutěže. Čtyřiatřicetiletý hokejista objasňuje v obsáhlém rozhovoru pro klubový web mimo jiné i důvody svého návratu.

Jirko, dosavadní kariéru jste s výjimkou loňské sezony na jihu Čech strávil výhradně ve Zlíně. Váš odchod zbudil mezi fanoušky rozpaky, cítil jste to stejně?

S jednateli klubu jsme si vše vyříkali. Mé výkony v předloňské sezoně nebyly nejlepší, zůstal jsem daleko za očekáváním. S odchodem jsem byl smířený a nemá cenu se k tomu už vracet. Připravoval jsem se na loňskou sezonu sám a v jednu chvíli ozvaly se České Budějovice. Všechno zlé bylo k něčemu dobré.

Do Motoru jste šel původně na zkoušku, v novém prostředí jste uspěl. Trenér Jaroslav Modrý vás postavil do elitní řady k nejlepšímu extraligovému hráči Milanu Gulašovi a jednomu z nejlepších forvardů extraligy Lukáši Pechovi. Sezona vám vyšla nad očekávání, podobně příznivý scénář jste si nepředstavoval zřejmě ani ve snu?

Má reálná představa byla třetí nebo čtvrtá lajna. Trenér hledal bránící křídlo pro tyto dva hráče a volba padla na mě. Začátek jsme neměli zrovna vydařený, dlouho jsme hledali, ale postupem času všechno sedlo. Super, nová zkušenost, užíval jsem si každý zápas a trénink. Jsou to výborní hokejisté, mají velkou kvalitu pro extraligu. Byla čest s nimi trénovat a hrát spoustu zápasů.

Čím to, že jste si na ledě tak vyhověli?

Člověk má s nimi více šancí, než když se potkají stejně defenzivní hráči. Můj úkol byl spíše bránit a motat se kolem brány, dorážky a tečovat puky. Právě spousta gólů přišla z teče, že jsem stál před bránou nebo nastavil hokejku. Stačí hrát s těmito hráči, šancí je více a kdokoliv může dát góly.

V loňské sezoně jste čtyřikrát nastoupil během základní části proti Zlínu. Jaké byly souboje proti mateřskému klubu?

Střetli jsme se hned v úvodu, do Zlína jsem přijel jako soupeř hned ve třetím kole. Bylo hodně nezvyklé se převlékat po těch letech v hostující kabině. Na druhou stranu jsem to dramaticky nebral, k hokejovému životu to patří. Hodně mě mrzelo, že se bývalým spoluhráčům a kamarádům v sezoně nedařilo. Často jsme spolu mluvili, psali. Bohužel to skončilo sestupem do první ligy.

Jihočeši proklouzli do vyřazovacích bojů z první čtyřky, což před sezonou málokdo čekal. Ve čtvrtfinále jste vyřadili nadupané Pardubice a v boji o finále vás zastavila až Sparta. Co stálo za vydařenou jízdou Motoru, která byla korunována bronzovými medailemi?

V létě byla velká obměna kádru. Přišlo patnáct, šestnáct hráčů a musíte si zvyknout na herní systém. Trvalo to kolem dvaceti zápasů, než nám hra začala ladit. Chtěli jsme být kolem sedmého, osmého místa. V závěru základní části jsme vyhrávali, přišlo třináct výher z patnácti zápasů. Tým získal sílu a se štěstím se dostal do první čtyřky i zásluhou Zlína, který doma porazil Plzeň na nájezdy. V play off nás čekaly na úvod Pardubice, na Dynamo jsme si věřili. Měli ofenzivní tým a chtěli hrát hokej. Sérii se Spartou už rozhodly maličkosti, mohli jsme jít klidně do sedmého zápasu. Rozhodující byl třetí zápas, ten nám však nevyšel.

Mimochodem jaký byl nehokejový život na jihu Čech, kde je malebná krajina a spousta zámků i hradů?

Častokrát jsme vyráželi s rodinou do okolí, byli jsme v Českém Krumlově, na Hluboké a dalších krásných místech. V okolí Budějovic je rovina, všude se dá dojít pěšky, ale využívali jsme po toulkách do přírody i elektrokola. Vždy je příjemné posadit se na kolo než tam dojet autem. Překvapilo mě, kolik chodilo fanoušků po rozvolnění na hokej. Na fotbal tomu tak nebylo, přišlo jen tisíc lidí. Přitom hráli v tabulce hodně nahoře a předváděli krásný fotbal.

Ve svém vlastnictví máte kompletní medailovou sbírku z extraligy. Po zlatu a stříbru ve Zlíně jste přidal nyní bronzovou medaili. Kde máte medaile uloženy?

Nejcennější medaile jsou zarámované u taťky. Bronzovou jsem dal dětem, ani nevím, kde se momentálně nachází. Nejsem ten typ, že si je vystavím a budu se na ně dívat každý den. Spíše jsem měl radost, že děti dostaly medaili, což bylo nejen pro ně překvapením.

Měl jste možnost zůstat další sezonu v Českých Budějovicích, přesto jste se vrátil do mateřského klubu. Co rozhodlo pro návrat?

Musím říci v první řadě, že rodina nebyla v hlavní roli. Město se nám líbilo, rodiny hráčů se kamarádily. Konečné rozhodnutí leželo vyloženě na mě. Po úspěšné sezoně jsem necítil odhodlání zopakovat sezonu, spousta kvalitních hráčů oznámila odchod, až dvanáct hráčů odchází z Motoru, končí i velezkušený Jirka Novotný. Nebudu zastírat, že nabídka byla podobná jako ze Zlína a rozhodně jsem neřešil finanční stránku. Cítím potřebu pomoci klubu, který mě vychoval. Mám před sebou velkou motivaci vrátit Zlín zpátky do extraligy.

Jakou roli hrál při vašem rozhodování návrat trenéra Rostislava Vlacha na zlínskou střídačku?

Určitě to byl důležitý faktor. Rosťa mi zavolal, patnáct minut jsme spolu mluvili. Cítil jsem zájem a odhodlání postavit velmi silný tým. Neměl jsem a nemám s nikým ve Zlíně problém. Upřímně řeknu, že pokud by přišel na trenérskou lavičku někdo nový, zůstal bych asi v Budějovicích.

V rámci střídavých startů jste odehrál v minulosti v první lize téměř šedesát zápasů. Můžete srovnat úroveň obou soutěží, jak vyznívá?

Sleduji zápasy v první lize, naživo jsem viděl pár utkání Vsetína. Chance liga je živelná soutěž, hrají ji převážně mladí kluci a není takticky svázaná jako extraliga. Nehrají zde kluci s takovými dovednostmi jako v nejvyšší soutěži, ale jsou více technicky vybavení. Věřím, že budeme úspěšní.

Berani kvalitně posílili hráčský kádr a do první ligy jdou v roli největšího favorita. Co říkáte na současnou skladbu týmu?

Jednoznačně přišel z vedení jasný povel hrát nahoře a porvat se o rychlý návrat mezi elitu. Nikdy nevíte, co bude za rok, zda se podaří poskládat podobně silný kádr. Síla hráčského kádru je daná, teď to musí všechno sednout. Přiznám se, že polovinu kluků neznám. Síla mužstva se projeví během sezony ve chvíli, když přijde krize. Bude záležet na vůli po vítězství, a jak budeme chtít uspět. Každý musí upozadit své ego a všechno dát ve prospěch kolektivu.

Do letní přípravy jste naskočil po dovolené třetí květnový týden. Co říkáte na dosavadní průběh kondičního tréninku?

Už loni jsem spolupracoval během léta s kondičním koučem Liborem Chytilem. Příprava je téměř stejná a vyhovuje mně. Nejsem zastáncem trénovat čtyři hodiny, ale dávám přednost kratšímu a intenzivnímu tréninku. Dnešní hokej je rychlý, agresivnější. Uvidíme na ledě, jak to bude vypadat.

Nadcházející sezona přinese pro fanoušky i atraktivní valašské derby se Vsetínem. Jak se těšíte na zápasy?

Přiznám se, že hodně. Určitě bude parádní kulisa, vyprodané stadiony. Na Vsetín jsem se byl párkrát podívat v minulých sezonách kvůli skvělé atmosféře. Zkrátka velký hukot a podobné to bude i u nás. Pro region to bude velký svátek, když se nepovedla extraliga. Navíc vedle Vsetína jsou tady i zápasy s Přerovem. Fanoušek se má rozhodně, na co těšit.

Na začátku loňské sezony mnoho nechybělo a mohl jste oblékat dres Vsetína. Proč z toho sešlo?

Dva, tři týdny jsem tam trénoval. Bavili jsme se o možnosti setrvání na Valašsku. Ale od pana jednatele Toboly nepřišel větší zájem. V tu chvíli zavolali z Budějovic, zda bych se nepřišel na zkoušku. Kdyby Vsetín přišel s konkrétní nabídkou, zůstal bych zřejmě tam.

Vedle ledního hokeje jste i velmi dobrým fotbalistou. Máte vůbec čas si zahrát během suché přípravy oblíbený fotbal?

Loni jsem vůbec nehrál, ale zrovna minulý týden jsem nastoupil za Kostelec v I. B třídě. Kluků se sešlo méně, tak jsem dostal povolávací rozkaz (se smíchem).Bohužel jsme dostali výprask 0:5 s Veselou. Už předtím jsem říkal klukům, že jim nechci brát místo v sestavě. Když bude málo hráčů na zápas, kdykoliv přijedu.

Do hráčské kabiny jste se vrátil na stejné místo jako před odchodem. Náhoda nebo vaše přání?

Volal mně pan Sedlák, zda chci zpátky své místo. Byl jsem patnáct let zvyklý na stejnou palandu na převlečení, tak nebyl důvod něco měnit. Akorát jsem změnil číslo dresu. Dcera chtěla opět číslo 33 podobně jako v Českých Budějovicích, tak jsem u toho zůstal.

Jiří Ondráček (1988, 34 let) – zlínský odchovanec, extraligový šampion, nejproduktivnější hráč Beranů v sezoně 2018/19. V loňské sezoně se nevešel do sestavy Beranů a poprvé v rámci extraligy změnil dres. Podepsal kontrakt na jihu Čech s opcí a hokejově pookřál, když nastupoval v útoku s Milanem Gulašem a Lukášem Pechem. Odměnou za úspěšnou sezonou mu byla bronzová medaile a 27 bodů v produktivitě. Ve Zlíně působil nepřetržitě 14 sezon v extralize a vybojoval mistrovský titul na jaře 2014, rok předtím hrál nezapomenutelné finále s Plzní. V nejvyšší soutěži odehrál 721 zápasů. Po ročním vydařeném angažmá v Českých Budějovicích přišlo rozhodnutí vrátit se domů, aby pomohl Beranům k návratu do nejvyšší soutěže. Při nedávné volbě hráčské kabiny byl zvolen pro nadcházející sezonu asistentem kapitána Pavla Kubiše.