Šampion extraligy Mikuláš Zbořil: Nechci mít nálepku největší posily, ale roli lídra přijímám

V závěru dubna zvedl v O₂ areně nad hlavu v dresu třineckých Ocelářů Masarykův pohár určený pro mistra české extraligy. Obránce Mikuláš Zbořil se hlásil za čtyři dny jako jedna z osmi posil při zahájení suché přípravy hokejistů PSG Berani Zlín, které čeká po dvaačtyřiceti letech po sestupu z nejvyšší soutěže v příští sezoně působení v první lize. Před lety slavil postup rodného Přerova do první ligy, teď vybojoval mistrovský titul s Třincem a před sebou má další výzvu v podobě návratu Zlína zpátky do extraligy!

Mikuláši, úvodem gratulujeme k zisku mistrovského titulu s Třincem. Pro vás to byla velká změna, hrál jste loňskou sezonu ve Frýdku-Místku a v závěru jste slavil extraligový titul v Třinci. Jak k této změně došlo?

Kluci byli na olympiádě, k tomu měli velkou marodku a pořád jim chyběli beci. Přišel jeden telefonát domů do Přerova, abych se sbalil, že nastoupím další den za Třinec v Karlových Varech. Odehrál jsem ve Slezsku další tři, čtyři zápasy a poté mě poslali zpátky do Frýdku, kde jsme bojovali celou sezonu o všechno. Věděli jsme, že vždy po sezoně si stáhnou z farmy pár hráčů, kteří se poté připravují s A-týmem Ocelářů a a naskočí na led ze zálohy. Nakonec jsem dostal šanci společně s Vladimírem Svačinou. Odehrál jsem téměř celé play off a nakonec to skončilo až ziskem titulu.

Byla pro vás výhoda, že jste měl na kontě 19 extraligových startů za Zlín v rámci střídavých startů z Přerova?

Určitě, nešel jsem tam hrát, že je to má první zkušenost v extralize. Mohl jsem se odpíchnout. Pamatuji si, že první zápasy v extralize byly z mé strany hodně nervózní, tak jsem si nyní nepřipouštěl žádný tlak. Řekl jsem si, že odevzdám maximum a byla to pro mne polehčující okolnost.

Kromě dvou zápasů jste odehrál téměř celé play off. Čekal jste, že dostanete od trenéra Václava Varadi důvěru a prostor ve vyřazovacích zápasech?

Určitě ne. Při první sérii s Vítkovicemi jsem začínal v sestavě, neboť bylo hodně zraněných beků. Myslel jsem, že to bude po uzdravení kluků pak konečná, ale trenéři mně dali další důvěru při sériích s Mladou Boleslaví i Spartou, a začalo to vše na sebe navazovat.

Třinec vybojoval zlatý hattrick a vaše jméno bude navždy zapsáno u třetího titulu Ocelářů. Řadíte tento úspěch k vrcholům vaší dosavadní kariéry?

V hokejové kariéře ano, možná bych to přirovnal k postupu Přerova do první ligy. Pro rodilého Přerováka to byl emočně hodně silný zážitek, ale po hokejové stránce je titul rozhodně největším úspěchem.

Málokdo věřil, že čtyři dny po zisku mistrovského titulu se budete hlásit na zahájení přípravy ve Zlíně. Jak probíhaly v Třinci oslavy třetího titulu?

Nebyly tak náročné, Jsem abstinent, spíše na mě dolehla únava z dlouhé a náročné cesty. Vyjeli jsme z Prahy kolem půlnoci, přijeli do Třince kolem sedmé ráno. Šli jsme si dopoledne ještě někam sednout a kolem poledne jsem odjížděl domů. Celý víkend jsem prospal v posteli a dospával play off a jednu prohýřenou noc. Nejsem typ na oslavy, v klidu to oslavím v rodinném kruhu a doma s přítelkyní. Na dlouhé a bujaré oslavy zkrátka nejsem.

Opravdu do vás nepadlo ani jedno pivo?

Mě pivo nechutná, ale byl jsem donucen dát si plzeňské. Dal jsem si jeden lok a vrátil se zpět k vodě.

Není obvyklé, aby hokejista odešel po zisku mistrovského titulu hrát do ligy o patro níže. Proč jste podepsal novou smlouvu právě ve Zlíně?

Smlouvu jsem řešil na začátku dubna. Nemohl jsem tušit a vědět, jak dopadne sezona. A přiznám se, že bych nečekal až do závěru dubna, že se ozve někdo z extraligy. Z první ligy přišly nabídky snad ze všech moravských klubů, ale Zlín mně přišel jako nejlepší varianta. Jednak co se týče ambicí, dále místního prostředí a toho, jak klub funguje. Nechtěl jsem dojíždět někam do dálky. Chtěl jsem, aby to bylo pro mě nejjednodušší a nejrozumnější.

Od příští sezony bude na vás upřena větší pozornost a měl byste být lídrem zlínské obrany. Jste připraven na tuto roli?

Těžko říci, ale určitě nejdu do Zlína s tím, že chci být šestý bek v sestavě a hrát deset, patnáct minut za zápas. Mám velké očekávání, ale na druhou stranu se vytvořila velká mediální bublina. Mám odehráno 35 zápasů v extralize, mám sice titul, ale jsou tady kluci, co mají za sebou přes pět set zápasů. Beru to tak, že jedná o chvilkový boom. Nechci mít nálepku coby největší posila, ale na druhou stranu přijímám roli lídra nebo stavebního kamene ve zlínské obraně.

Jak vnímáte v současné době hokejový Zlín?

Během loňské sezony jsem byl ve spojení s kluky a vím, jak to vypadalo. Věřím, že lidé ve městě a fanoušci si zaslouží nejvyšší soutěž. Zlín beru jako top prvoligový klub, který má největší ambice a věřím, že se je podaří naplnit.

Hrál jste tady v sezoně 2018/19 v rámci střídavých startů z Přerova. Kádr se od té doby výrazně změnil, koho si pamatujete z tehdejšího působení?

Příliš jich nebude, snad si vzpomenu. Ano, tehdy hráli Kubiš, Honejsek, Kašík, Sedláček a Ondráček, jinak se to víceméně obměnilo. Ostatní kluky znám z první ligy, nastupuji proti nim už sedm sezon. Byli to takové osobnosti a persony první ligy, že si jich všimnete.

Z vašeho rodiště Přerova přišla do Zlína v předchozích letech řada výborných hokejistů, kteří se prosadili v extralize. Ať to byl David Šťastný, Jakub Ferenc, Martin Novotný a další. Může to být náhoda?

Hodně to zapříčinila spolupráce přerovského hokeje právě se Zlínem. Na druhou stranu to byl vedle Olomouce nejbližší extraligový klub. Pro většinu Přerováků však byl Zlín lepší varianta než Olomouc. Vytvořila se tady správná chemie. I když možná měli zajímavější ambice, vždy zvolili právě Zlín.

Berany čeká po letech prestižní regionální derby s rivalem ze Vsetína. Vedle těchto soubojů se odehrají v první lize i zápasy Zlína s Přerovem. Co pro vás budou znamenat?

Už jsem to zažil loni ve Frýdku-Místku. Už jsem tento pocit poznal, ale určitě to bude opět speciální. Jsem v Přerově doma, určitě tam bude v hledišti celá rodina. Derby se Vsetínem bude velká událost v kraji. Nevím, jestli to můžu přirovnat k další rivalitě mezi týmy Přerova a Prostějova. Těším se na atmosféru dalšího derby.

Sezona byla pro vás hodně dlouhá. Dopřejete si alespoň pár dnů zaslouženého odpočinku?

Ano, domluvil jsem se s trenéry, že dostanu dva týdny volno. Pojedeme s přítelkyní někam na dovolenou. Konečně si odpočinu a za dva týdny se zapojím do přípravy a pojedu letní přípravu podle předem určeného plánu. Od loňského července jsem se nezastavil a bylo to hodně náročné nejen po fyzické stránce, ale hlavně po psychické. Jednak sezona ve Frýdku-Místku nebyla vůbec jednoduchá a poté v Třinci jsem to nechtěl příliš kazit.

Pocházíte ze sportovní rodiny?

Taťka dělal závodně kickbox, má sportovní základ, ale na kolektivní a hlavně míčové sporty není. Maminka nebyla sportovní typ, pár sportovních genů mám zřejmě po dědovi.

Přesídlíte do Zlína nebo budete dojíždět domů do Přerova?

Je to kousek, budu pendlovat mezi Přerovem a Zlínem, s Martinem Novotným se vystřídáme za volantem. Pokud přijedeme pozdě v noci ze zápasu, tak přespím výjimečně ve Zlíně.

MIKULÁŠ ZBOŘIL (1994, 27 let) – odchovanec Přerova je čerstvým šampionem Tipsport extraligy s Třincem. V dresu Beranů již odehrál 19 extraligových zápasů v rámci střídavých startů, zahrál si rovněž předkolo play off na jaře 2019 proti Mladé Boleslavi. Svoji kariéru si musel vybudovat až z třetí nejvyšší soutěže (Přerov, Valašské Meziříčí, Technika Brno). Stal se oporou zadních řad Zubrů v Chance lize a před loňskou sezonou putoval do Frýdku-Místku, kde si ho Třinec začátkem února vytáhl až do nejvyšší soutěže. V play off pravidelně nastupoval ve třetí obranné dvojici Ocelářů a patřil do základní sestavy staronového mistra, který vybojoval zlatý hattrick. Zbořil odehrál v extralize celkem 35 zápasů s bilancí 4 kanadských bodů za 2 góly a 2 asistence. V Chance lize nastoupil během sedmi sezon v Přerově a Frýdku-Místku k celkem 288 zápasům, ve kterých vybojoval 92 bodů za 16 gólů a 76 asistencí.