Juraj Jurík: Před námi je nová výzva v podobě návratu zpátky do extraligy

Hokejový život Juraje Juríka (1968) je úzce spjatý se Zlínem. Řadu let oblékal žlutomodrý dres jako skvělý hráč, posléze se dal na trenérskou dráhu a necelých pět sezon strávil na lavičce seniorského A týmu po boku hlavního trenéra Rostislava Vlacha. Podílel se na zisku mistrovského titulu z jara 2014 a rovněž stříbra o rok dříve. Zkušený třiapadesátiletý kouč se během uplynulé sezony vrátil do zlínského hokeje. Nejdříve zamířil během loňského podzimu k mladým Beranům, aby juniory zdárně provedl důležitou sezonou a vybojoval extraligovou příslušnost. Po necelých šesti letech se vrací zpátky k seniorskému A týmu PSG Berani Zlín, aby v novém realizačním týmu vykonával pozici prvního asistenta. Rozhovor s Jurajem Juríkem věnovaný výhradně na téma juniorů Zlína a ohlédnutí za uplynulou sezonou najdete v nejbližším vydání mládežnického newsletteru Váš BERAN, který bude ke stažení na webových stránkách v polovině dubna. V obsáhlém rozhovoru pro klubový web se rozpovídal rovněž o nadcházející sezoně v Chance lize.

Jak byste zhodnotil uplynulou sezonu v podání extraligových juniorů Zlína?

Cílem bylo dostat se do první dvanáctky a zachránit se. To jsme splnili, což je prvořadé. Ale myslím si, že jsme se mohli dostat i mezi nejlepších osm. Doufali jsme v to a řekl bych, že mužstvo na to mělo sílu. Ale bohužel nepodařilo se nám během sezony odstranit některé věci, které nás pak stály postup do play off. Hodnocení sezony je kladné. Ale přece jen, jak sezona běžela, tak jsme se asi měli o postup mezi prvních osm ještě více porvat.

Říkáte, že potenciál mužstva byl o něco výše než bylo konečné jedenácté místo?

Neřekl bych úplně potenciál, spíše nám daná situace a rozpoložení v soutěži nahrávaly, abychom si na play off sáhli. Bohužel jsme byli konkurenceschopní pouze v zápasech, ve kterých se nám dařilo plnit herní plán celých šedesát minut. V základní části ještě bylo možné chyby napravit, ale v nadstavbě už ne. Tam při každé ztrátě odstup na nejlepší narůstal.

Co konkrétně týmu v závěru chybělo, aby se dostal do první osmičky?

V první řadě efektivita proměňování šancí. Dále jsme nezvládali zápasy, ve kterých jsme měli navrch a třeba i vedli. Často jsme opakovali individuální chyby a nabízeli soupeři možnost zvrátit utkání ve svůj prospěch. Neřekl bych, že šlo o nedisciplinovanost, to ani ne, spíše to byla taktická nevyzrálost. A v některých zápasech nám chyběl trochu lepší výkon gólmana.

Tým jste převzal během sezony. Jak je vlastně pro trenéra těžké přijít k utvořenému mužstvu a rovnou s ním naskočit do extraligového programu?

Chodil jsem se na hokej dívat, takže nějaký přehled o týmu jsem měl, už když jsem přišel. Navíc mužstvo bylo výborně kondičně připravené, a jak jsem říkal, z velké části vztahově zdravé. Kluci drželi při sobě, tým měl vybudovanou určitou hierarchii. To mi ulehčilo práci.

Závěr sezony byl těžký a hodně našlapaný, řada juniorů nabírala zkušenosti i v zápasech A týmů. Bylo to na nich znát, ať už v pozitivním, nebo negativním slova smyslu?

Jednalo se o hektické období. Ale zároveň příliš krátké na to, aby člověk posoudil hokejový přínos, většinou si kluci vyzkoušeli jeden dva zápasy. Spíš toho na ně bylo dost po fyzické a asi i po psychické stránce jeden den hrát za áčko a druhý za juniorku. V některých momentech se s tím hráči popasovali líp, v některých momentech hůř. Celkově nás to trochu ovlivnilo, ale nebyl to hlavní důvod, proč jsme se s juniory neprokousali mezi nejlepší osmičku.

Příští sezonu budete v pozici prvního asistenta u A týmu mužů. Může vám pro případné začleňování mladých hokejistů do mužstva pomoct, že juniory z letošní sezony dobře znáte?

Určitě ano, stačil jsem si udělat o hráčích obrázek. Viděl jsem, jak se jednotliví kluci chovají v herních situacích, jak se chovají v únavě. Co jsem s klukama za toho půl roku prožil, to je pro mě velké plus. Na druhou stranu, jsou mladí a stále se vyvíjejí. Může se stát, že odstraní svá negativa nebo že naopak ztratí některá svá pozitiva. Je to jen na nich.

Jaké jsou největší rozdíly mezi trénováním mladých hokejistů a mužů?

Myslím, že v juniorce je to ještě stále částečně pedagogická nebo výchovná činnost, zatímco v chlapském hokeji je to více o organizování a koučinku. Dospělí mají své problémy a mládežnici mají zase ty své. Proto se i trenérský přístup liší. S mládežníky řešíme třeba i školu a další věci osobního rázu, které jsou důležité pro budoucnost. Je to o budování dlouhodobější výkonnosti a snaze připravit kluky na to, že jednou mohou do chlapského hokeje naskočit. Naopak u mužů jde spíše o okamžitou výkonnost v danou sezonu.

Vracíte se po necelých šesti letech na trenérskou lavičku mužů Zlína. Odešel jste v listopadu 2016 a mezi tím trénoval muže ve Dvoře Králové a juniorku Vsetína. Nebyl to ve vaší trenérské kariéře krok zpátky?

Určitě ne, bral jsem to jako velmi dobrou zkušenost. Šel jsem do světa a přišel nový impuls a náboj. Hodně mě dalo působení ve Dvoře Králové, navíc jsem si sedl i po lidské stránce s majitelem klubu Vasilisem Teodoridisem. Vše fungovalo skvěle, co jsme si řekli, zkrátka platilo. Byl to rázný člověk, ale dokázal i naslouchat. Už v tehdejší době nastalo vzepětí královedvorského hokeje, který v současnosti bojuje o historický postup do první ligy. Po konci angažmá na východě Čech jsem hledal nové působiště v okolí Zlína. Domluvil jsem se ve Vsetíně s Danem Tobolou a Radimem Tesaříkem a začal trénovat juniory. Do rozšířené ligy juniorů jsme vstupovali s cílem záchrany, nakonec následoval postup mezi posledních osm, kde jsme ve čtvrtfinále potrápili na pět zápasů Plzeň. Poté přišlo administrativní vyloučení a vzhledem i ke covidu byly další výsledky už horší.

Pro vás to byl mimochodem tehdy již druhý návrat do Vsetína?

Ano, když jsem končil u zlínské mládeže v létě 2009, šel jsem do Vsetína trénovat juniory a poté následoval přechod k seniorskému týmu.

Sledoval jste během po odchodu ze zlínského hokeje koncem roku 2016 v dalších letech klubové dění a zápasové výsledky Beranů?

Časově to vůbec nevycházelo, ale na dálku jsem dění pozorně sledoval, viděl jsem zápasy v televizi atd. Na zimní stadion jsem chodíval, bohužel nedávná covidová doba tomu vůbec nenahrávala a kontaktu bylo málo.

Ve Zlíně jste zažil během úspěšné hráčské kariéry spoustu plodných let, na které jste navázal v trenérské dráze coby asistent trenéra. Jak vás zapůsobil pád zlínského hokeje o patro níž do první ligy?

Je to hodně těžké. Spousta lidí a fanoušků si to nedokázala vůbec představit. Bohužel se stalo a nyní se musíme dívat směrem do budoucnosti. Je potřeba společně napnout síly a vrátit zlínský hokej zpátky do extraligy a na příčky, kam bezesporu nejen svou historií patří. V současné době sestavujeme mužstvo, abychom se vrátili, co nejdříve zpátky. Všichni si přejeme cestu okamžitého návratu.

Ve Vsetíně jste sledoval řadu zápasů v první lize. Jakou má tato soutěž úroveň?

Každá liga má svou úroveň. Ke specifikaci Chance ligy patří, že je velmi bojovná, není tak takticky svázaná jako extraliga a je hodně vyrovnaná. Hraje v ní spousta mladých hráčů a má méně tzv. rozdílových hráčů. V extralize máte ve dvou lajnách prakticky jen rozdílové hráče.

Jak se těšíte po letech na obnovení spolupráce s Rostislavem Vlachem na trenérské lavičce?

Byli jsme v kontaktu i během pauzy, častokrát jsme potkávali na zimním stadionu. Sledoval jsem pozorně výsledky Rosti u mládežnických reprezentací. Myslím si, že jak Rosťa přinese spoustu poznatků a nové věci, které obohatí mě, tak i já jsem schopný přidat své další zkušenosti a vzájemně se doplnit. Určitě nám bude spolupráce vyhovovat.

Závěrem, jak vnímáte opětovný návrat do Zlína v současné situaci, kdy A mužstvo sestoupilo z nejvyšší soutěže?

Osobně to vnímám jako výzvu, která v životě často přichází. Společně uděláme vše proto, abychom splnili cíl a vrátili zlínský hokej zpátky do extraligy. Znovu opakuji, že je před námi nová výzva. Mužstvo se sejde k zahájení suché přípravy na novou sezonu v pondělí 2. května, mladí hráči zahájí letní přípravu o týden dříve.

Juraj Jurík (1968) – bývalý útočník odehrál v gottwaldovském, respektive zlínském hokeji během 8 sezon celkem 360 zápasů a vstřelil 119 branek. V české extralize nastupoval rovněž v dresu Olomouce a Opavy. Poté hrál dlouhých šest sezon za mateřskou Skalici ve slovenské extralize a hráčskou kariéru ověnčenou dvěma druhými místy ve Zlíně (česká extraliga) a Trenčíně (federální soutěž) ukončil ve druholigových brněnských týmech Hvězdy a Techniky. Poté se vydal na trenérskou dráhu, nejdříve vedl přípravku ve Zlíně, poté přešel trénovat juniory do Vsetína, aby následně zakotvil u seniorského hokeje ve druholigových týmech Vsetína a Prostějova, kde vedl i místní juniorský celek. Od sezony 2012/13 působil až do listopadu 2016 ve Zlíně pozice asistenta u extraligového týmu mužů. V sezoně 2017/18 vedl druholigový Dvůr Králové nad Labem. Poté přešel do Vsetína, kde vedl juniory. V říjnu 2021 následoval návrat do Zlína, kde převzal juniorský extraligový tým. Držitel trenérské licence A.

Hráčská kariéra: Skalica, Gottwaldov (1986/1989), Trenčín (1989/1990), Zlín (1990/1995), Olomouc (1995/1996), Opava (1996/1997), Skalica (1997/2003), Hvězda Brno, 2. liga (2003/2004), Technika Brno, 2. liga (2004/2005)

Trenérská kariéra: přípravka Zlína – čtvrtá, pátá třída (2005/2009), junioři Vsetín, muži Vsetín - 2. liga (2009/2011), Prostějov muži, 2. liga – asistent, junioři - (2011/2012), Zlín muži – asistent (2012/2016), Dvůr Králové nad Labem – 2. liga (2017/2018), junioři Vsetín (2018/2021), junioři Zlín (2021/2022).