Luboš Jenáček: Škoda, že fanoušci nemohli do hlediště. V závěru extraligy byli skvělí

Devětačtyřicetiletý trenér Luboš Jenáček měl před sebou složitou misi v podobě záchrany nejvyšší soutěže pro zlínský hokej. K seniorskému týmu byl převelen od juniorky koncem září a za další dva týdny byl potvrzen vedením klubu v pozici hlavního kouče extraligového týmu PSG Berani Zlín. Přes veškeré úsilí záchranářské práce nebyly úspěšné a Berani se stěhují po dvaačtyřiceti letech nepřetržitého účinkování mezi elitou do první ligy. Šéf zlínské střídačky zhodnotil v obsáhlém rozhovoru pro klubový web neúspěšnou sezonu, ve druhém díle přišla řeč i na nepřítomnost fanoušků na tribunách během sezony kvůli pandemii koronaviru, pozitivum z uplynulé nevydařené sezony, úroveň první ligy a svém dalším angažmá.

Berani se od startu soutěže neodpoutali z posledního místa a sezona byla náročná nejen po psychické stránce. Kde jste tzv. dobíjel baterky, kdo vám z nejbližších lidí byl oporou v těžkých chvílích?

Bylo to extrémně náročné. Šel jsem na lavičku mužů z pozice trenéra zlínských juniorů původně na jeden, dva zápasy. Nakonec se nepodařilo sehnat hlavního trenéra a po rozhodnutí vedení klubu jsem zůstal na plný úvazek na lavičce mužů. Měl jsem hodně náročný měsíc, neboť nešlo sedět na dvou židlích současně. Celá sezona probíhala velmi turbulentně, přišla řada trejdů a změn. Rodina hodně trpěla, neboť dlouho do noci jsem studoval na videu hru soupeřů. Poděkování patří nejbližším, a to manželce Martině a dceři Terezce, že měly se mnou velkou trpělivost. Za to jim patří díky podobně jako mým rodičům, kteří mně poskytli ve Zlíně azyl, neboť bydliště mám ve Vsetíně. Cítil jsem velkou podporu od řady kamarádů z dob studií a působení během mládí ve zlínském hokeji.

Musím poděkovat všem členům realizačního týmu, sedli jsme si i po lidské stránce. Asistenti Luboš Rob, Martin Hamrlík, trenér brankářů Ríša Hrazdira, vedoucí mužstva Martin Kotásek, kouč individuálních dovedností Petr Čajánek, kondiční trenér Libor Chytil, kustodi Miloš Sedlák, Aleš Jordán, maséři Janko Križko, Luboš Pelaj, všichni pracovali na sto procent a vytvářeli maximální komfort. Proto dvojnásobně mrzí, že se nám extraligu nepodařilo zachránit.

A kde jsem dobíjel baterky? Začal jsem poslední roky chodit po okolních kopcích na procházky. Pro mě je největší relax vyjít si do kopců, lesa, přemýšlet a pročistit si hlavu. Ve Vsetíně chodím na kopec Dušná a tady ve Zlíně kolem Majáku. Párkrát jsem do toho zatáhl i Larryho (poznámka Martina Hamrlíka).

I přes historický neúspěch v právě uplynulé sezoně, lze si z ní něco pozitivního vzít do té následující?

Všechno zlé je k něčemu dobré. V posledních letech nebyly výsledky zlínského hokeje příznivé. Jednou sestup musel přijít. Je několik cest jak se z toho dostat ven, jednak budovat perspektivní kádr mladších kluků s výhledem návratu do tří let, ale u mě vítězí jiná varianta. Vytvořit co nejsilnější kádr a co nejrychleji se vrátit mezi elitu. Jít například cestou Karlových Varů, které si ponechaly i po pádu do první extraligový režim. Kádr Západočechů zůstal téměř nezměněn, kluci se naučili vyhrávat. Sestup jim pomohl a vrátili se ještě silnější.

Podobně jako v loňském ročníku i ten letošní byl poznamenán pandemií koronaviru, do hlediště mohl jen velmi omezený počet diváků. Jak moc vám scházeli fanoušci na tribunách?

Určitě bychom vyhráli doma více zápasů za přítomnosti fanoušků v ochozech zimního stadionu. Na Kladno by v Chomutově nepřišlo více diváků. Tady ve Zlíně fanoušci by určitě přišli jako v závěru extraligy, kdy vytvořili skvělé prostředí a byla radost doma hrát. Doma jsme prohráli řadu utkání těsným rozdílem jako například 1:2 s Plzní, Libercem nebo 2:4 s Karlovými Vary. Jsem přesvědčen, že fandové by nás k výhrám dotlačili a mohli jsme být silnější.

V závěru nepovedené sezony dostala příležitost řada nadějných juniorů. Kluky velmi dobře poznáte, neboť jste začínal sezonu právě jako kouč zlínské juniorky. Mohou se prosadit v blízké době v seniorském hokeji a navázat na úspěšné generace zlínského hokeje?

Kluci naznačili určité možnosti, což mě potěšilo. Měli velmi náročný program, bojovali na dvou frontách, když hráli ve skupině o postup do juniorského play off a naskočili do seniorské extraligy. Byli to obránci Vojta Riedl, Tadeáš Talafa, Standa Kunst a v útoku Lukáš Chludil, Tomáš Martinec, Dominik Luža a benjamínek, nejmladší hráč Kuba Čechmánek. Všichni naznačili možnosti, nyní záleží pouze na nich, jak budou dále pracovat a trénovat. Určitě svou další šanci mezi muži dostanou a je pouze na nich, jak ji dále využijí. Každopádně mají před sebou spoustu práce.

Berani se představí v první lize. Měl jste možnost v Chance lize trénovat nedaleký Vsetín a soutěž dobře poznáte. Co tam Zlín čeká?

Velmi těžká soutěž, rozhodně nepřipadá v úvahu nějaké podcenění. Slyšel jsem názory, že když zůstane polovina mužstva bez zahraničních hráčů a bude vhodně doplněna juniory, tak se liga bez potíží proletí. Nemám takový názor, neboť Chance liga je velmi vyrovnaná. Vím z působení ve Vsetíně, co se dělo, když přijely Karlovy Vary na Valašsko, vždy se jednalo o zápas roku. Na Zlín se bude chtít každý vytáhnout a doma ho porazit. V první lize jsou velmi vyrovnané zápasy, v řadách veřejnosti bývá hodně podceňovaná. Hrají zde však výborní hokejisté, kteří mohou bez problémů naskočit do extraligy, což potvrzují v rámci střídavých startů. První liga je náročná soutěž, hodně se bruslí a je hodně tvrdá. Musíte zvládnout začátek sezony, kluci se naučí opět vyhrávat a budou se stále zlepšovat. Výhra i úspěch v základní části jim vytvoří skvělou pozici pro play off.

Kam budou směřovat vaše kroky v příštích měsících? Vrátíte se zpátky k mládežnickému hokeji nebo zůstanete u koučování seniorského týmu?

Nemám nic rozhodnuto. Nedávno proběhla valná hromada klubu a zatím nevím, co se bude dít. Pravděpodobně přijde možnost vrátit se zpátky ke zlínské juniorce nebo fungovat v akademii. Řeším i jednu nabídku v seniorském hokeji. Uvidíme, která varianta nakonec vyhraje. Práce u juniorů mě hodně láká, je to jedna z možných variant a snad se rozhodnu správně.

Co říci závěrem?

Chci poděkovat všem fanouškům, kteří nás podporovali. Měl jsem obavy, aby nás v konci nepovedené sezony nevypískali a závěr nebyl ve znamení, že lidé budou zlí. Nesmíří se se sestupem a budou nám vulgárně nadávat. Opak byl pravdou, zachovali se přímo skvěle, a dokázali, že hokej ve Zlíně milují a mají ho v krvi. Podpora byla až neskutečná, protože řada z nich cestovala za námi, i když se vědělo, že sestoupíme. Za to jim patří velké poděkování a přeji fandům, aby zažili i něco jiného než prohry v letošní sezoně. Samozřejmě byli zvyklí chodit na zápasy se Spartou, Kometou, Pardubicemi, ale na druhou stranu derby se Vsetínem, zápasy s Přerovem, Prostějovem a dalšími týmy budou skvělé. Lidé budou překvapeni, jakou má hokej v první lize kvalitu. Věřím, že fanoušci dotlačí zlínský hokej zpátky do extraligy.

První část rozhovoru s Lubošem Jenáčkem najdete ZDE: Neúspěch v podobě sestupu ve mně dlouho zůstane.

LUBOŠ JENÁČEK (49 let) - narodil se 27. října 1972, je odchovancem zlínského hokeje, jeho sportovní kariéra je spjatá především se Vsetínem. Po vojně v Táboře oblékal dres Vsetína v letech 1993 až 1996. Pomohl klubu k postupu do nejvyšší soutěže a dvěma mistrovským titulům. Dále působil i v Třinci nebo v Havířově, hráčskou kariéru ukončil po sezoně 2006/2007, kterou odehrál v druholigovém Uherském Hradišti. V roce 2007 se vrátil na Lapač v roli trenéra, kde nejprve vedl vsetínskou juniorku a poté i dorost. Jeho největším úspěchem v roli hlavního kouče byl postup juniorky do nejvyšší soutěže. Od roku 2011 s přestávkami trénoval seniorský A tým. Vsetínu pomohl k postupu do Chance ligy (tehdy WSM ligy) v roce 2017 a v předloňské sezoně s týmem došel do semifinále druhé nejvyšší soutěže. Právě ukončenou sezonu začal jako trenér zlínské juniorky, koncem září se přemístil k seniorskému A týmu v pozici hlavního trenéra extraligového týmu PSG Berani Zlín. Držitel trenérské licence A.