Luboš Jenáček: Neúspěch v podobě sestupu ve mně dlouho zůstane

Devětačtyřicetiletý trenér Luboš Jenáček měl před sebou složitou misi v podobě záchrany nejvyšší soutěže pro zlínský hokej. K seniorskému týmu byl převelen od juniorky koncem září a za další dva týdny byl potvrzen vedením klubu v pozici hlavního kouče extraligového týmu PSG Berani Zlín. Přes veškeré úsilí záchranářské práce nebyly úspěšné a Berani se stěhují po dvaačtyřiceti letech nepřetržitého účinkování mezi elitou do první ligy. Šéf zlínské střídačky zhodnotil v obsáhlém rozhovoru pro klubový web neúspěšnou sezonu, v prvním díle se točila řeč především kolem příčin sestupu, ale i herním systému extraligy.

Od sestupu zlínského hokeje do první ligy uběhlo pár dní. Co bylo z vašeho pohledu hlavní příčinou historického neúspěchu za posledních dvaačtyřicet let v podobě pádu o patro níže a vyklizení extraligových pozic?

„Bylo logické, že v okamžiku konce silné generace kolem Čajánka, Balaštíka, Lešky a Hamrlíka, nebude mít zlínský hokej tak kvalitní hokejisty. Sice ve Zlíně dorostlo pár kvalitních hokejistů, ale po zviditelnění a mistrovském titulu odešli hrát do bohatších klubů včetně zahraničí. Loni v létě přišli jen tři noví hráči, obránci Ondra Němec, Peter Trška a do útoku Tomáš Mikúš. Ten dal v předchozí sezoně pouze šest gólů a žádný rozený střelec to nebyl. Rok předtím měl Zlín nedostatek gólových hráčů, to byl hlavní kámen úrazu. Když se podíváme do loňské tabulky, poslední byly Budějovice, které získaly 33 bodů, Zlín nasbíral 43, ale už tam byla bodová propast kolem třiceti bodů na Olomouc, Karlovy Vary a Litvínov. Verva se posílila, Vary zůstaly konsolidované a Olomouc si hodně pomohla příchodem Davida Krejčího z NHL. Nejvíce ovšem posílili Jihočeši, kam přišlo hned patnáct nových hráčů včetně velmi kvalitních hokejistů v čele s Gulašem, Pechem nebo Hrachovinou. Prakticky kromě staronového nováčka z Kladna bylo těžké předem nalinkovat, koho přeskočíte.

Spousta hráčů jako Kašík, Honejsek, Ferenc, Vopelka, Němec, Köhler, Fořt, Žižka, Fryšara měla zdravotní problémy v přípravném letním období, kdy se nabírá kondice. Dělal jsem výstupní pohovory s hráči, tam se uvedený problém neustále rezonoval. Ostatní zbylí hráči museli odtáhnout přípravné zápasy, tým hrál v létě neustále na pár lidí a stálo to hodně sil. Mužstvo nebylo po zdravotní i kondiční stránce v takovém stavu, jak mělo být.

Udělal byste s odstupem času během vašeho působení na trenérské lavičce něco jinak?

Přemýšlím nad tím neustále. Neúspěch ve mně bude dlouho, snad do konce života. Ve finále jsou to všechno spekulace, co by bylo kdyby. Samozřejmě vždy jde něco udělat jinak a lépe. Můžeme spekulovat, jak by situace vypadala, kdyby zůstal kapitán Fořt, když za něho přišli Flynn se Zbořilem. Boleslavští kluci se tady nechytli, poté přišli Mallet a Claireaux a prezentovali se v dobrém světle. Člověk se v odpovědi na tuto otázku málokdy dobere výsledku. Rozhodnutí padají v daném čase a člověk se musí rozhodnout. Už nad tím takhle neuvažuji, čas nejde vrátit. A hlavně odpověď stále nenacházím, i co se týká stylu hry. Jestli jsme měli více bránit, hrát vyloženě tzv. zanďoura, což dnes už málokdo předvádí. Zkrátka nemám křišťálovou kouli, snažím se na to dívat ze všech stran. Možná je na to ještě krátký časový odstup.

Berani nastříleli v uplynulé sezoně v základní části pouhých 108 gólů. Paradoxně se jednalo o stejný počet vstřelených branek jako v předchozí sezoně, i když měla základní část o čtyři zápasy více než loni. Zlín měl nejhorší útok v extralize, v sedmi zápasech se střelecky vůbec neprosadil. Proč tomu tak bylo?

Dokonce jsme v šestadvaceti zápasech nedali více než jeden gól, což je naprosto tristní bilance. Kluci, kteří měli dávat góly nebo byli do této role zasazeni, je nedávali. Nefungovala jim hlava, psychika. Mysleli si, že gólman Kašík to zavře a nějaké ušmudlané góly dáme. Bohužel góly nepřišly ani loni. Svou roli střelecky splnil snad jen Pavel Kubiš a možná Bedřich Köhler. Obrana i po odchodu Robertse Mamčicse hrála velmi dobře, po zranění se rozehrál zkušený Ondra Němec. Do velmi dobré formy se dostali Dan Gazda, Kuba Ferenc, zkrátka obrana nehrála vůbec zle, o čemž svědčí, že jsme nedostávali příděly v podobě šesti, sedmi gólů. Brankáři podrželi tým, především Kašík předvedl parádní zápasy. Bohužel jsme nedávali góly a na jeden gól se pak těžko vyhrává. To byl náš největší problém. Loňský nejlepší střelec Lukáš Vopelka nebyl v minulosti kanonýrem, navíc ho letos provázely vleklé zdravotní problémy, kdy měl zažívací problémy. Jeho tělo bylo hodně oslabené a doktoři si nevěděli rady. Krátce řečeno, chyběli nám góloví hráči.

Mužstvo měli táhnout především zlínští odchovanci a sezona jim s výjimkou Kašíka, Kubiše a Gazdy vůbec nevyšla. Kde hledat příčiny dlouhodobějšího poklesu formy?

Odpověď musí najít především samotní hráči. Z hovorů s nimi vyplynulo, že u nich nefungovala hlava a psychika, jak by měla. Cítili, že jim to nejde, chodili na zápasy s obavami a nevěřili si. Byl tady psycholog, mentální kouč z Prahy, dělali jsme skupinové pohovory a pracovali s nimi. Člověk, když má zkrátka fazonu, dovolí si neskutečné věci, ale pod dekou se mu nedaří. Za očekáváním zůstal Zdeněk Okál, který neztratil motivaci, ale ustoupil od své důrazné hry. Možná cítil, že má být lídrem týmu a začal hrát jinak. Byl zvyklý se srážet, jenže se snažil hrát technicky, což není jeho role. Tonda Honejsek zase potřebuje být více na puku, vymýšlet situace. Dařilo se mu až v závěru extraligy, kdy si více porozuměl v lajně s Malletem, Claireauxem a Zabusovsem, i když střelecky se to neprojevilo.

Během sezony se v týmu protočil nebývalý počet 47 hráčů. Uskutečnila se řada trejdů, mužstvo posílili hokejisté ze zahraničí, převážně z bývalého východního bloku, v závěru sezony i Kanaďan Alexandre Mallet nebo Francouz Valentin Claireaux. Splnili všichni vaše očekávání?

Nechci rozebírat každého zahraničního hráče. Pravdou je, že bez nich mužstvo získalo za dvaadvacet kol pouhých osm bodů. Až s jejich příchodem jsme začali pravidelně bodovat, v průměru bod za zápas. Pokud by přišli v létě, měli bychom šedesát bodů a byli na dostřel a více ve hře o záchranu. Trh v rámci extraligy byl hodně přebraný, z českých hráčů bylo těžké do Zlína někoho dostat. Začaly nám chodit nabídky od agentů, strávili jsme nad skladbou týmu a výběru posil desítky až stovky hodin. Na druhou stranu je dobré říci, že v podstatě to byli hráči, kteří na trhu zbyli. Ale pořád jsme s nimi byli silnější. V mých očích má být cizinec vždy top hráč. Stačí se podívat na Plzeň, Spartu, jak příchodem cizinců vylepšují hráčské kádry. Kdyby přišli ještě v listopadové pauze, bylo by to jiné. Prožili jsme velmi turbulentní období, vše se řešilo za běhu. Jak řekl kapitán Pavel Kubiš, když přišel do kabiny, bylo tam sedm nových kluků, se kterými se ani nedomluvil.

V letošním ročníku extraligy nedostal poslední tým po základní části možnost na reparát v podobě baráže jako v minulých sezonách. Jak ovlivnila tato skutečnost průběh sezony, jedná se o spravedlivý herní systém soutěže?

„Bohužel v této kritické sezoně nebyla pro nás možnost žádné opravy. Co je však spravedlivé, když si vezmeme například České Budějovice, které postoupily jen na základě výhry v základní části. Pandemie koronaviru předloni zrušila kompletní play off, žádná baráž nebyla. Nováček to má první rok po návratu vždy nejtěžší. Jihočeši skončili poslední s určitým odstupem, další štěstí pro ně, že se hrál nesestupový ročník. Mohli vyzkoušet nové hráče a letos už hráli na zcela jiném levelu. Myslím, že přímý sestup z extraligy zase dlouhou dobu nebude, ale rád bych se mýlil. Už při působení ve Vsetíně jsem říkal, že nejslabší celek z extraligy má sestoupit a vítěz Chance ligy postoupit přímo. Když se člověk podívá na extraligu, kdo ji hrál před dvacet lety, tak například Jihlava je určitě tradiční klub v nejvyšší soutěži než Mladá Boleslav a podobně můžeme pokračovat dále.

Cítil jste ze strany vedení klubu během sezony tlak na svou osobu?

Tlak byl z dané věci, že poslední tým sestupuje přímo do první ligy a nemáte možnost žádné opravy. Tlak si dělá každý na sebe sám. Naopak na vedení nemohu říci ani jedno špatné slovo, snažili se naši práci zklidnit, žádné vyhrocené situace jsem neprožíval. Pravidelně jsme se scházeli a diskutovali nad řešením vzniklých problémů.

LUBOŠ JENÁČEK (49 let) - narodil se 27. října 1972, je odchovancem zlínského hokeje, jeho sportovní kariéra je spjatá především se Vsetínem. Po vojně v Táboře oblékal dres Vsetína v letech 1993 až 1996. Pomohl klubu k postupu do nejvyšší soutěže a dvěma mistrovským titulům. Dále působil i v Třinci nebo v Havířově, hráčskou kariéru ukončil po sezoně 2006/2007, kterou odehrál v druholigovém Uherském Hradišti. V roce 2007 se vrátil na Lapač v roli trenéra, kde nejprve vedl vsetínskou juniorku a poté i dorost. Jeho největším úspěchem v roli hlavního kouče byl postup juniorky do nejvyšší soutěže. Od roku 2011 s přestávkami trénoval seniorský A tým. Vsetínu pomohl k postupu do Chance ligy (tehdy WSM ligy) v roce 2017 a v předloňské sezoně s týmem došel do semifinále druhé nejvyšší soutěže. Právě ukončenou sezonu začal jako trenér zlínské juniorky, koncem září se přemístil k seniorskému A týmu v pozici hlavního trenéra extraligového týmu PSG Berani Zlín. Držitel trenérské licence A.