Zdeněk Okál: Pokud teorie je, plamének pořád hoří. Vzdávat to nebudeme!

Jejich osud už je téměř zpečetěn. Po porážce 1:4 s Třincem ztrácejí hokejisté PSG Berani Zlín na Kladno patnáct bodů a do konce základní části zbývá pět zápasů. Berani by tak museli pětkrát vyhrát, zatímco Středočeši nesmí získat ani bod. Je to ještě reálné? „Pokud nějaká teorie je, tak pořád plamének hoří. Vzdávat to nebudeme,“ říká útočník Zdeněk Okál.

Jak velká tíha na vás před utkání byla?

Každý zápas teď musíme jít do toho jak do playoff. Hrajeme o život, o diváky. Snažíme se proto udělat všechno. Zlín je můj domov, mám to tady rád, za tenhle klub a fanoušky budu bojovat, dokud to půjde.

Jste odchovanec Zlína a v extralize jste nikdy nehrál za jiný klub. Jak současnou situaci vnímáte?

Není mi moc dobře, na rovinu. Je to těžké. Po Zlíně se mi nechodí moc dobře. Známí už vědí, jak se teď cítím, nechávají mě. Ale když někdy jdu a někdo mě zastaví, zeptá se, co se děje. Není to příjemné.

Umíte si představit, co bude dál?

Vůbec nevím. Čas všechno ukáže. Smlouvu ještě mám, všechno ještě bude v řešení. Jsem Zlíňák, takže tak nějak to beru. Neumím si teď představit, jak těžké bude vrátit se zpátky.

I osobně už jste zažil lepší ročníky, že?

Určitě. Myslím, že standard jsem měl za poslední sezony jinde. Nepředvedl jsem to, co jsem měl a co bych měl předat mužstvu. Jde to i na moji hlavu.

Aspoň v závěru sezony už hrajete důstojnou roli, souhlasíte?

Bruslíme, dohráváme hráče, bojujeme. V pět na pět jsme rovnocenným soupeřem. I Třinec jsme chvíli přehrávali, jenže mají smrtící přesilovky. I já udělal faul a byl z toho gól, což je moje chyba.

Proč sezona tak moc nevyšla?

To asi není otázka úplně na mě. Jako hráči se snažíme, v kabině není nikdo, kdo by něco vypustil. Hokej je hra chyb a udělali jsme jich dost.