středa 17. listopadu 2021 | Vojtěch Jurák, Lukáš Mihal
Obránce juniorů Burian: S trenéry furt komunikujeme, zpětná vazba je super
Během reprezentační pauzy junioři vydechli, zahojili šrámy, potrénovali… A teď vzhůru do dalšího pokračování extraligy! Mladí Berani mají před sebou náročný los – tři zápasy ve čtyřech dnech, navíc proti silným soupeřům z horní poloviny tabulky. Těžké duely vyhlíží také 17letý Adam Burian. Co od nich očekává? Nejen o tom mladý obránce hovoří – v obsáhlém rozhovoru se rozpovídal také o nastupování proti starším klukům, o zkušenostech s A-týmem nebo o svých snech.
Začali jsme s juniorkou hůř. Některé zápasy jsme si pokazili vlastními chybami, stálo nás to důležité body. Měli jsme tam šňůru proher, takže to nebylo dobré. Pak se ale naštěstí ukázala síla našeho týmu – dokázali jsme porazit Olomouc, od té doby vyhráváme a jde vidět, jak jsme byli připraveni. Snad to tak půjde dál.
Co bylo přesně tím momentem, kdy se situace zlomila k lepšímu? Byl to ten jeden zápas proti Olomouci, který jsi zmínil?
Asi to nebyl jen jeden zápas. Všechny nás štvalo, jak se sezona vyvíjí. Měli jsme tam šest porážek a bylo toho už dost. Jak jsem říkal – laciné chyby a zápasy, které jsme ztratili třeba až v závěru zbytečným vyloučením nebo individuální chybou. Ale stává se, i tohle je součástí sportu. Pak jsme si vzali do hlav, že řada proher už prostě musí skončit! Semkli jsme se jako tým a začalo to šlapat.
Na začátku jsi říkal, že se začala ukazovat síla mužstva. V čem je tedy podle tebe letošní juniorský výběr silný?
Myslím si, že jsme super parta kluků, která si rozumí na ledě i mimo něj. Dokážeme se o všem bavit a pomáhat si. Takže ano – dobrá parta.
Přišla vám reprezentační pauza vhod? Bylo už potřeba si taky odpočinout?
Vhod určitě přišla. Liga je těžká, letos je v ní velká konkurence a zápasy jsou často hodně náročné. Není to tak, že bychom byli nějak vyčerpaní, ale přece jen můžeme nabrat síly, odpočinout si, vrhnout se na taktiku nebo potrénovat fyzičku, doléčit zranění… prostě se připravit na další část sezony, která bude stejně důležitá a možná ještě důležitější než doposud.
Teď máte před sebou ostrý los – tři zápasy se třemi velmi silnými soupeři. Co od toho očekáváte?
Ve středu jdeme na Hradec. Už jsme s nimi hráli doma, byl to, myslím, jeden z těch lepších zápasů. Rychlý hokej, Hradec hrál na brejky. Dobře jsme bruslili, vstřelili jsme hodně branek a vyhráli jsme 6:5 po nájezdech. Bohužel jsme tehdy přišli o vedení minutu před koncem gólem na 5:5, ale naštěstí jsme urvali alespoň ten plusový bodík na nájezdy.
A pak tam máme Boleslav a Liberec. To jsou týmy, které patří k naprosté špičce juniorské extraligy. Jsou brusliví, hrají útočný agresivní hokej, dohrávají každý souboj. Budou to velmi kvalitní a náročné zápasy. Pokusíme se z nich získat plný počet bodů.
Jsou to všechno mužstva, která vlastně moc neznáte. Ani v mladších kategoriích se s nimi příliš nepotkáváte. Je to výhoda, nebo naopak nevýhoda, že tyto kluky znáte míň?
Myslím, že je to možná trochu nevýhoda, že jsme se s nimi nepotkávali v žákovských letech. Jakmile jsme totiž přišli do dorostu, měli jsme občas problém zvyknout si na západočeský a středočeský hokej. Hrají rychleji, agresivněji, všechno dohrávají. Celkově mi přijde jejich styl takový rychlejší. Teď v juniorce už ale týmy ze západu republiky potkáváme častěji, zvykli jsme si a snažíme se určovat tempo hry. Tyto týmy však patří k nejlepším v lize.
Jaký může na takové soupeře platit recept?
Musíme vycházet z dobré obrany a teprve poté dávat góly. Dobrá defenziva, organizovaný výkon celého týmu. Musíme chtít vyhrát a dát do těch zápasů všechno. Podřídit se cíli, dát do toho naprosté maximum. Pak můžeme získávat body.
Jak jsi zatím spokojený s vlastními výkony a předváděnou hrou?
Juniorka je něco jiného než dorost, to rozhodně. Snažím se svými výkony vždy pomoct mužstvu, snažím se dělat to, co mi trenéři řeknou a co po mě chtějí. Plním svou roli, snad se mi to daří. Doufám, že budu platný pro tým a že mu mám co nabídnout.
Mohl bys přiblížit, popsat svou roli v týmu?
Řekl bych, že patřím k defenzivnějším hráčům. Na ofenzivu máme kluky, kteří jsou nejstarší, hrají přesilovky a rozhodují zápasy, a já naopak plním defenzivní roli v týmu. Obranné pásmo, dobrá rozehrávka, práce pro ostatní a například i nějaké to oslabení.
Jak velká je to pro tebe zkušenost, že jako jeden z mladších hráčů ve výběru nastupuješ proti starším soupeřům?
Já jsem strašně rád, že mám důvěru trenérů a že mohu hrát. Je to pro mě velký posun – potkávám starší hráče, někteří dokonce nastupují i v extralize mužů. Všichni hrají rychlý hokej, tlačí se do brány, jsou nepříjemní a mají návyky z mužů. Je to super proti takovým klukům hrát, protože to mi dá nejvíc.
Co tvá vlastní zkušenost s mužským hokejem?
S muži jsme já a několik dalších kluků absolvovali letní přípravu. Nejprve suchou, pak i tu na ledě a poté jsme se přesunuli k juniorce. Byla to super zkušenost. Viděli jsme, jak to v A-týmu funguje, jak příprava vypadá, v čem je to všechno jiné. Poznal jsem kluky, spoustu nám toho ukázali. Snažil jsem se pobrat co nejvíc a přenést si nové poznatky do juniorky.
Dostáváš i nějakou zpětnou vazbu, jak pokračovat v hokejovém růstu? Co udělat, aby třeba jednou přišla i šance naskočit za muže?
Dostáváme prostor chodit na tréninky s muži, hlavně teď během reprezentační přestávky. A trenéři juniorky nám dávají zpětnou vazbu – neustále s námi komunikují a říkají, co zlepšit, v čem máme nějaké ty mezery, jak se posunout… Zpětná vazba je super, protože v kontaktu s trenéry jsme furt, takže to je parádní!
Je to, předpokládám, i jeden z tvých snů zahrát si ve Zlíně za muže, je to tak?
Určitě, to byl vždycky můj sen. Když jsem se jako malý chodíval dívat na zápasy, tak jsem si představoval, jaké by to bylo hrát extraligu tady za Zlín. A pak samozřejmě i NHL. To jsou dva největší sny většiny kluků – zahrát si za áčko mateřského klubu a zahrát si v NHL.
Autor fotografií: Ronald Hansel (Juniorský hokej)
