Žižka po další prohře: Trápíme se na vstřelené branky, bez nich to nejde

Pořád ne a ne protrhnout sérii nezdarů. V domácím zápase proti Bílým Tygrům Liberec dřeli, ale nakonec jsou hokejisté PSG Berani Zlín zase bez bodů. „Potřebovali bychom zápasy, ve kterých bychom vedli, jenže naopak gól dostaneme, pak třeba inkasujeme znovu a v naší nepohodě už se to těžko obrací. Trápíme se na vstřelené branky, bez nich to přitom nejde,“ řekl obránce Tomáš Žižka po prohře 1:2.

V hodnocení zápasu se s vašimi spoluhráči v poslední době hodně opakujete, že?

Přijde mi, že ta utkání jsou pořád dokola stejná. Máme pasáže, kdy si můžeme říct, že hrajeme dobře, máme i šance, pak ale přijde chyba, inkasovaný gól a na deset minut jsme vypnuli. Liberec nám odskočil o jeden gól a my už jsme se bohužel nedokázali vrátit zpátky do zápasu. Pořád se to opakuje. Dali jsme Kometě pět gólů, ale na jeden, dva vstřelené nejsme schopní zápas urvat. Musíme být produktivnější, jenže to se lehce řekne. Nemáme střeleckou formu.

Navíc si nepomůžete ani hrou v početní výhodě…

To je velký problém, teoreticky by nám mohly pomoct, protože ve hře 5 na 5 se těžko prosazujeme. Na tréninku to chvílemi vypadá dobře, ale zápas je něco jiného, psychika dělá hodně. Nejsou tam střely, nedáme si nahrávku z první, je to pomalé a není to dobře sehrané. I když dneska tam náznaky byly, ale něco tomu chybí.

Čím to, že se tým po první inkasované brance složí?

Sráží nás to celou sezonu. Potřebovali bychom zápasy, ve kterých bychom vedli, jenže naopak gól dostaneme, pak třeba inkasujeme znovu a v naší nepohodě už se to těžko obrací. Trápíme se na vstřelené branky, bez nich to přitom nejde. Musíme dát tři, čtyři góly, třeba dva z přesilovek, ale my si ničím nepomůžeme. Nejdeme před bránu, kde to bolí. Ale to je i o tom, že pohoda teď není a člověk se snaží, přemýšlí o tom a někdy až moc. Kdo někdy dělal sport, asi to pochopí.

Vyhlížíte už blížící se reprezentační přestávku?

Dali jsme si cíl udělat nějaké body do repre pauzy, bohužel místo toho sbíráme jednu porážku za druhou. Tým to sráží a strašně těžko se pak hraje, když není lehkost. Odhazujeme puky od sebe, je to těžkopádné. Mužstva, která sem přijedou, vědí, že nejsme v pohodě.

Svoji zřejmě poslední sezonu jste chtěl prožít podstatně jinak, že?

Pro mě je to noční můra… Sezonu jsem si představoval jinak, ale asi si to musíme vypít až do dna a bojovat, dokud bude aspoň nějaká teoretická šance aspoň na baráž. Musíme hrát i pro fanoušky, kteří jezdí na výjezdy a chodí na zimák. Klobouk dolů před nimi. Kolikrát je to utrpení se na nás dívat. Zažil jsem to v televizi, když jsem nehrál. Není to moc pohledný hokej. Bohužel jsme v takové situaci a jen dřinou na tréninku se do toho můžeme nějak dostat.