úterý 19. října 2021 | Zlin Press - Roman Ordelt
Kondiční trenér Libor Chytil: Vidím velkou touhu zlomit současný stav
Ve zlínském hokeji najdeme po letech opět příjmení Chytil. Filip nastartoval ve Zlíně v mládežnickém věku skvělou hráčskou kariéru, která ho dovedla do nejlepší hokejové ligy světa, kde nastupuje v NHL už pátou sezonu za tým New York Rangers. Libor byl jmenován v probíhající sezoně do nového realizačního týmu A mužstva PSG Berani Zlín na pozici kondičního trenéra. Pětadvacetiletý mladý muž stojí před velkou výzvou a odhodláním zlomit současný nelichotivý stav a postavení Beranů na chvostu extraligové tabulky. V obsáhlém rozhovoru pro klubový web hovořil nejen o své trenérské filosofii, začátcích, úspěšném bratru Filipovi, ale především o své nové roli v trenérském štábu hokejových Beranů.
Libore, jak jste se dostal k práci kondičního trenéra?
„Začal jsem cvičit na střední škole. Brácha Filip potřeboval kondičního trenéra, tak jsme se domluvili. V začátcích jsem začínal s ním a postupně mě to chytlo tak, že jsem přešel od fotbalu ke kondičnímu trenérství. Teď se dále vzdělávám, snažím se posouvat dále a držet krok s dobou.“
Podobně jako bratr jste začínal v rodné Kroměříži s ledním hokejem. Jaké byly vaše sportovní začátky?
„Do čtvrté třídy jsem hrál hokej. Poté byl v Kroměříži slabý hokejový ročník a s hokejem byl konec. Brácha přešel do nedalekého Zlína. Mě poté zlákal fotbal, možná i zásluhou taťky, který hrál nejnižší soutěž jako brankář. Zkrátka jsem neměl na výběr a postavil jsem se do brány.“
Kvůli časovému vytížení s prací kondičního kouče jste skončil s fotbalem. Jak těžké byly začátky v nové profesi?
„Hodně mně pomohl právě brácha, jeho zásluhou jsem se dostal více do povědomí veřejnosti. Pro začátek byl nutný certifikát, který jsem si udělal. Dále se vzdělávám z dostupných materiálů. Jsem v kontaktu s předním koučem Alešem Pařezem, dále s kondičními trenéry z Ameriky. Jsem členem seskupení STACA (Strength training academy) pro profesionální sportovce i běžnou populaci, které založil Dominik Kordas, v současnosti kondiční trenér národního hokejového týmu České republiky. V organizaci je jedenáct trenérů, sídlo má v Českých Budějovicích. Máme společnou vizi a společně se vzděláváme.“
Na co kladete při své práci s klienty největší důraz?
„Hráče si otestuji, abych věděl, kde mají nedostatky, co týče pohybu, malých svalů, mobility a flexibility. Poté z toho vycházím při sestavení celkové plánu. Základ je, aby tělo správně fungovalo, poté se hráč může zlepšit po stránce silové a rychlostní.“
Před pár dny jste byl jmenován do nového realizačního týmu zlínských hokejistů na pozici kondičního trenéra. Překvapila vás tato nabídka?
„Ano, hodně překvapila. Měl jsem telefonát od Petra Lešky (poznámka: asistent sportovního manažera) a poté se to seběhlo velmi rychle. Upřímně jsem nepočítal s podobnou nabídkou, věci dostaly rychlý spád. Spousta lidí o tom ani nevěděla, stihl jsem pouze informovat své nejbližší okolí.“
V čem konkrétně spočívá vaše spolupráce s extraligovým týmem?
„Jsem tady, abych hráčům poskytl co nejlepší servis mimo led. Plánuji, jaké bude zatížení pro hráče, každý den jsem k dispozici. Pracujeme v posilovně na určitých nedostatcích, které tady jsou. Pevně věřím, že to půjde nahoru.“
Mužstvo má po úvodní čtvrtině základní části na kontě pouhých pět bodů a stále čeká na tříbodové vítězství. Proč se týmu tak hrubě nedaří?
„Viděl jsem zhruba tři, čtyři zápasy včetně duelu se Spartou. První zápas rozhodně nebyl špatný, ale jak začaly zápasy naskakovat, nepřicházely výhry. Po fyzické a mentální stránce to bylo stále těžší a těžší. Je to náročné především na psychiku v hlavě.“
Jak chcete týmu pomoci ze své pozice v nejbližších dnech a týdnech?
„Snažíme se nastavit, aby hráči byli zdraví a cítili se dobře. Pomáhám s drobnostmi, hned první den po mém nástupu jsem kluky testoval, mají předepsány rehabilitační cviky, na kterých je potřeba zapracovat. Díky tomu, že je sezona rozehraná, pracujeme na síle a kondici. Jsem přítomen na všech trénincích a domácích zápasech.“
Jste velmi mladý trenér, v převážné míře vrstevník vašich svěřenců. Může to být výhoda?
„Možná ano, ale těžko říci. Hrál tady brácha, spoustu kluků odsud poznám. Kabina včetně zkušených mazáků mě vzala velmi dobře. Myslím si, že věk nehraje roli.“
Jakou jste za pár dní vypozoroval atmosféru v kabině?
„Není špatná, spíše pozitivní. Kluci to chtějí změnit, každý den pracují na sto procent, určitě nikdo není spokojen. Rozhodně vidím velkou touhu zlomit současný stav a postupovat tabulkou nahoru.“
Do vašeho portfolia klientů patří i současní extraligoví hráči Zlína Jakub Ferenc, Jan Dluhoš a Matěj Sebera. Jaká byla jejich reakce po vašem nástupu do funkce?
„Měli radost. Spolupracuji s nimi i v sezoně a byli jsme pořád v kontaktu. Nyní mají výhodu proti ostatním, neboť ví, jakým způsobem pracuji. Díky naší předchozí spolupráci můžou pomoci v posilovně a poradí spoluhráčům. Určité věci dobře znají.“
Odkud čerpáte poznatky do své práce, využíváte moderní trendy?
„V podstatě všechno čerpám od Dominika Kordase nebo si hledám sám informace, Vždy se najde něco, na čem se dá pracovat a co vyplyne nového. Dále čerpám od kondičních trenérů, se kterými jsem ve spojení. Snažím najít informace a rozvíjet se dále. V podstatě klienti jsou ti, kteří mě navedli na tuto cestu. Člověk chce něco najít, navádí ho to do dalšího studia, a to je co mně na této práci hodně baví. Zkrátka, takový seberozvoj, člověk se poté obohacuje se o nové informace.“
Řadu let máte na starost kondiční přípravu vašeho bratra Filipa, hráčů Jezdců z New Yorku. Jak tato příprava v létě probíhá?
„Filip spolupracuje i s uznávaným koučem Alešem Pařezem. Dá se říci, že to má z více pohledů. Aleš dělá koučink jiným pohledem než já. Filip často trénuje během léta v Praze, neboť má přítelkyni v Pardubicích. Párkrát přijede domů na Moravu, tak fungujeme poslední roky, Přes sezonu jsme neustále v kontaktu, když potřebuje poradit. Ještě než přišla omezení kvůli koronaviru, letěl jsem jednou, dvakrát za sezonu do Ameriky.“
Co říkáte na dosavadní hráčskou kariéru mladšího bratra Filipa za oceánem?
„Neskutečné, jak se kluk z Kroměříže dokázat v hokejovém světě prosadit. Před draftem nebyl na příliš vysoké pozici, ale dokázal se neskutečně vypracovat. Hned v první sezoně za mořem si zahrál v nejlepší lize světa. Teď je tam pátou sezonu a hraje za jeden z největších hokejových klubů v NHL ve světě, což je neuvěřitelné.“
Jaká je připravenost po kondiční stránce hokejistů v zámořské NHL a hráčů v české extralize?
„V zámoří se všichni připravují individuálně, je těžké naplánovat přípravu pro dvacet, třicet lidí. To je v Americe nemožné. Hráči NHL nemají společnou letní přípravu, a proto si hledají vlastní kondiční trenéry, se kterými dlouhodobě pracují v přípravě na sezon u. Přesně ví, na čem pracovat, jsou na tom o něco lépe než hráči v Evropě. Je to individuální, někomu na druhou stranu lépe sedne příprava v kolektivu, někomu to nesedne vůbec. Nedá se říci, že by hráči nebyli připraveni tak dobře jako v zámoří. Zase pár hráčům týmová příprava sedne na sto procent. Hráči NHL díky kondičním trenérům, kteří o svěřencích vědí všechno, mají trochu výhodu.“
Libor Chytil (25 let) – silově kondiční trenér Strength training academy (STACA) pro profesionální sportovce i běžnou populaci, která je vedená Dominikem Kodrasem. Absolvoval dvoutýdenní stáž na farmě hokejového klubu New York Rangers v Hartfordu. V oboru se vzdělává samostudiem. Od dětství ho provází sport, začínal s hokejem a následně se začal věnovat fotbalu, kde se postavil do brány. V Hulíně chytal třetí ligu. Je starším bratrem Filipa Chytila (1999), profesionálního hráče klubu NHL New York Rangers. Mezi jeho klienty patří vedle bratra Filipa například gólman Nashvillu Tomáš Vomáčka, hokejisté Jiří Ondráček, Nicolas Werbik, fotbalista Miloš Kopečný a další. Od října 2021 se stal kondičním trenérem extraligových hokejistů PSG Berani Zlín.
