Kapitán dorostu Šišák: Konečně jsme začali trefovat bránu, budeme makat dál

Před zápasy si jako kapitán vždy podá ruku se soupeřem i rozhodčími a hned poté projede kolem spoluhráčů seřazených na modré čáře. S každým si plácne, jde se na věc! Šestnáctiletý obránce Marek Šišák patří ve zlínském dorostu mezi ty starší a zkušenější, snaží se proto ostatní nabudit. Nyní stojí spolu s ostatními členy týmu před velkým úkolem – vmáčknout se mezi nejlepší čtyřku skupiny Východ a zajistit si v předstihu postup do play-off.

S dorostem máte za sebou úspěšný týden – nejprve jste porazili Šumperk a následně i Vítkovice. Jak zpětně poslední dva zápasy hodnotíš?
Je dobře, že konečně máme formu a začali jsme vyhrávat. Doufám, že to tak půjde i dál a že se v tabulce budeme posouvat výš. Pomohlo nám, že jsme začali trefovat bránu a dávat góly. To je hlavní, to nám chybělo. Atmosféra v týmu je teď výborná a chceme nadále vyhrávat – budeme proto makat na trénincích.

Skupina Východ je těsně za polovinou a zatím držíte páté místo. S tím asi nemůžete být úplně spokojení, je tak?
Mohli jsme být výš, ano. Některé zápasy jsme měli vyhrát, ale pokazili jsme si to tím, že jsme nestříleli góly. Ještě to však není ztracené, určitě se posuneme výš. Musíme dál hrát jako teď, to je hlavní – bojovat, být jeden tým, každý do toho musí dávat všechno.

A co tvé vlastní výkony? Jsi s nimi spokojený?
Ze začátku sezony mi to vůbec nešlo. Myslím, že jsem hrál hůř, než jsem měl a než trenéři očekávali. Ale poslední zápasy už se to srovnává. A věřím, že to bude lepší a lepší.

Zlínský dorost vedeš letos jako kapitán, byl jsi už v takové roli i někdy dříve? V čem přesně spočívá tvoje úloha?
Zkušenosti s touto rolí moc nemám. Vedl jsem tým Zlínského kraje na Olympiádě dětí a mládeže, ale jinak jsem kapitánem nikdy nebyl. S rozhodčími zas tak moc nemluvím, spíše se snažíme s asistenty tým burcovat, abychom makali.

Být v pozici toho, kdo hecuje ostatní a jde příkladem – to je i pro tebe osobně velká škola, je tak?
Je to určitě velká škola. A doufám, že svou roli plním dobře (úsměv). Celkově bychom měli my „staří“ ukazovat mladším hráčům, jak chceme a musíme hrát, bojovat. Aby se nám snažili přizpůsobit, a výkon týmu tak byl ještě lepší.

Začátkem léta jsi nakoukl i do reprezentace na soustředění. Jak na tuto zkušenost vzpomínáš?
Zatím jsem byl na jedné reprezentační akci, v širším výběru, takže těch zkušeností ještě moc není. Ale určitě bych se chtěl probojovat na akce užšího týmu a nejlépe i na nějaký mezinárodní turnaj. Připadalo mi, že na soustředění bylo všechno o dva levely výš. Rychlost, nahrávky a podobně. Všichni se chtěli ukázat, někteří kluci dávno nehrají v Česku.

Takže konkurence byla opravdu velká…
Snažil jsem se ostatní hráče dohnat a také jsem si odvezl z kempu nějaké poznatky. Viděl jsem, jak ostatní kluci-obránci pracují na modré, jak tvoří hru, jak dokážou řešit situace v klidu. Taky se proto snažím hrát míň pod tlakem nebo řešit některé momenty jinak a lépe.

Jak by ses jako hráč charakterizoval?
Sám sebe bych označil za ofenzivního obránce. Často mi i trenéři říkají, že nemám jezdit tolik dopředu, že bych měl i bránit (úsměv). Ale mě to tam prostě táhne! Střelba, góly… Ano, určitě jsem ofenzivní obránce.