Jiří Korec: O osudu rekonstrukce se rozhodne na podzim

Přiznám se, že na to, proč se rekonstrukce připravuje tak dlouho, vám nedokážu odpovědět. Já jsem do těchto příprav naskočil až v minulém volebním období a začal jsem tento projekt co nejvíc tlačit. Myslím, že momentálně se to daří posouvat do finále. Již velmi brzy bude vydané stavební povolení, takhle blízko rekonstrukce ještě nikdy v historii nebyla.

Věřím, že na podzim tento projekt zastupitelstvo města Zlína podpoří a zahájíme samotnou rekonstrukci zimního stadionu. Zároveň otevřeně říkám, že velký vliv na to, jestli rekonstrukce proběhne, nebo ne, bude mít externí financování. Řešíme dotaci ze Zlínského kraje a věříme, že přijde. Mnohem více nejistá je dotace z Národní sportovní agentury, kde pokukujeme po maximální alokaci 300 milionů korun. Pokud tuto alokaci získáme v co největší míře, tak samozřejmě přispěje k tomu, abychom rekonstrukci udělali. Plánujeme to tak, abychom na podzimní schůzi zastupitelstva měli připravenou vysoutěženou cenu rekonstrukce, znali bychom výši externího financování a zároveň věděli, kolik by stály případné varianty B a C.

Varianta B je jakési „zalátání“, řeší se nejnutnější opravy, aby byl stadion životaschopný pro dalších pět, možná deset let. Varianta C je pak stavba nového zimního stadionu na zelené louce. Dáme si na stůl, kolik by co stálo a podle toho zastupitelstvo rozhodne. 

Říkal jste, že role prezidenta je spíše reprezentativní, přesto mám jednu otázku přímo na led. Zatím z mužstva odešlo šest hráčů, přišli čtyři. Jak hodnotíte poslední sezónu a jaký máte výhled na tu příští? 

Vzhledem k tomu, jak to dopadlo, nemůžu říct nic jiného, než že sezonu hodnotím špatně. Je ale potřeba to rozdělit na dvě části.

Špatně rozhodně hodnotím sportovní stránku, nemůžeme být spokojení s tím, že jsme skončili třináctí. Nemůžeme se vymlouvat na „covidovou“ sezónu, protože podmínky měli všichni stejné. My jsme si tu sezonu zanalyzovali a řekli jsme si, kde byly chyby, abychom je už neopakovali.

To jsem žádal i po hlavním trenéru Robertu Svobodovi, aby řekl, jestli bylo množství zranění v kádru způsobeno „covidovým“ výpadkem a následným naskočením do rychlého zápasového tempa, nebo jestli za tím stojí chyby v tréninku a nějaké přetížení. To hodnocení proběhlo a fakt, že každý hráč měl jiný typ zranění, potvrdil verzi trenéra, že nešlo o špatný trénink, ale o velké zápasové zatížení.

Druhá věc, na kterou jsem se trenéra intenzivně ptal, je, jak řeší kádr na příští sezonu a jestli s ním je spokojený. Ptal jsem se stejně, jako se mě ptají občané – Je v pořádku, že odešlo víc hráčů, než přišlo? Máme nějakou zálohu, aby se zvýšila konkurence v týmu? Dostal jsem odpověď, že v současnosti je trenér s tímto týmem srovnaný, považuje jej za konkurenceschopný a je toho názoru, že pokud budou všichni hráči hrát alespoň svůj průměr, tak bychom neměli být na tak nízkých příčkách, na kterých jsme byli.

Hlavní trenér má moji plnou důvěru a myslím, že ani nemám právo do jeho práce zasahovat. Ten, kdo nese zodpovědnost, by měl mít také možnost rozhodovat. Samozřejmě, že pokud by se to vyvíjelo špatným směrem, musíme to už v průběhu sezony řešit.

Co se týká finanční stránky, klub skončil s nulou, za což jsme velice rádi. Bylo to zásluhou jednatelů a hlavně hráčů, kteří přistoupili na snížení mezd a vytvořili nám finanční polštář k tomu, abychom srovnali částku, kterou jsme nedostali na příjmech ze vstupného. Za to, že si hráči sáhli v podstatě do vlastních kapes a ukázali, že jim srdce opravdu bije za zlínský hokej a že jim klub není lhostejný, jim patří velké poděkování. O to větší důvěru si podle mě zaslouží a věřím, že se všichni z té, po sportovní stránce neúspěšné, sezóny poučíme a že ta příští bude úplně jiná.