neděle 25. dubna 2021 | Zlin Press - Roman Ordelt
Jordán bojuje o pátý šampionát. Návratu do Zlína se do budoucna nebrání
Zlínský odchovanec Michal Jordán se rve o svou pátou účast na mistrovství světa. Naposledy reprezentoval na velké akci před třemi lety při světovém šampionátu v Dánsku, ve stejném roce 2018 si zahrál i na zimní olympiádě v Koreji. S hokejem začínal v rodném Zlíně, ale v sedmnácti letech odešel do světa a zatím se nezastavil. Po devíti letech v Americe, kde hrál i NHL v dresu Caroliny, se rozhodl pro ruskou KHL, kde má za sebou už pátou sezonu, z toho čtvrtou na Dálném východě v týmu Amur Chabarovsk. V současném reprezentačním výběru trenéra Filipa Pešána patří k nejzkušenějším bekům, neboť má na svém kontě již 78 startů v národním týmu. Během reprezentačního kempu v Jindřichově Hradci poskytl klubovému webu rozhovor, kde hovořil nejen o své vydařené sezoně v Rusku. Jako první český obránce zaznamenal v KHL hattrick a vedl hokejisty Amuru v roli kapitána týmu. Hovořil i na téma dlouhé přípravy před mistrovstvím světa v Lotyšsku nebo o případném návratu do mateřského klubu.
Pátá sezona v Rusku a premiérová v roli kapitána
Michale, za uplynulou sezonu jste posbíral ve 40 odehraných zápasech v KHL velmi slušný zisk 20 kanadských bodů za 9 gólů a 11 asistencí. Jak hodnotíte pátou sezonu v Rusku, z toho čtvrtou v dresu Amuru?
„Z osobního hlediska byla sezona, co se týče bodového zisku nejlepší. Vážím si toho, je to určitá laťka do budoucna, neboť se chci pořád zlepšovat. Určitě to bude příští sezonu těžké potvrdit, ale udělám přes léto maximum, abych byl stoprocentně připravený. Z týmového hlediska se to hodnotí jako neúspěch. Měli jsme za úkol postoupit do play off, což se nám bohužel nepodařilo.“
Před startem sezony vás potrápil koronavirus a vynechal jste pěknou řádku zápasů. Jaký průběh této nemoci vás čekal?
„Nebylo to vůbec příjemné, covid chytl celý tým pár dní před startem soutěže. Snad jen čtyři kluci hráli a mužstvo dále doplnili junioři. Z celého týmu jsem měl nejhorší průběh, tři týdny jsem se léčil s lehkým zápalem plic. Dlouho jsem se nemohl viru zbavit, bylo to hodně frustrující. Chtělo to čas s návratem, abych nabral fyzickou kondici. Nejdříve jsem šel na kolo a pak se zátěž pomalu zvyšovala. Víceméně celý měsíc jsem byl mimo a začátek na ledě byl proto hodně těžký. Trvalo pár zápasů, než jsem se dostal zpět do tempa. Až v desátém zápase jsem se začal cítit dobře, ale natrhl jsem si vazy v rameni a zranění vystavilo na další měsíc stopku. Začátek sezony se zkrátka vůbec nepovedl.“
V závěru říjnu jste zaznamenal premiérový hattrick při domácím zápase se silným týmem z Kazaně. Před vámi to nedokázal žádný český obránce v KHL. Jak na tento výjimečný počin vzpomínáte?
„Byl to první hattrick v profesionální kariéře. Puk mám pečlivě schovaný a určitě na to nezapomenu. Bylo to v době, kdy ještě byli v hledišti v Chabarovsku fanoušci. Často se vám nepodaří porazit silný tým Kazaně, vyhráli jsme vysoko 7:1 a lidi zůstali po utkání na tribunách a dlouho nám aplaudovali. Doba je hodně složitá a fanouškům to přineslo alespoň na chvíli radost do života. Moc radosti v této době bohužel nemají.“
Od nové sezony děláte v Amuru kapitána. Nebývá zvykem, aby zahraniční hráč nosil v KHL kapitánské céčko. Co se pro vás změnilo, cítíte větší zodpovědnost?
„Před sezonou jsem nečekal, že se stanu kapitánem. Přišla zákonitě větší zodpovědnost, neboť už neřeším jen své výkony, ale celého týmu. Pro kapitána není jedno, když se prohrává a tým nešlape. Bylo to hodně náročné, ale na druhou stranu obrovská čest nosit kapitánské céčko. Nezodpovídáte jen za své výkony, ale celého týmu.“
Dlouho jste musel čas v Rusku trávit bez rodiny. Kdy za vámi manželka s dětmi na ruský Dálný východ přiletěla?
„Rusko mělo zavřené hranice pro cizince, neudělovali žádná víza. Dlouhou dobu trvalo, než vedení ligy vytvořilo podmínky, aby hráčům mohli přiletět rodinní příslušníci. V půlce listopadu se za mnou dostala manželka s dětmi. Před tím však panovala velká nejistota, jestli vůbec přiletí, neboť dlouho nebyly žádné zprávy nebo signály k řešení situace. Naštěstí jsem měl podepsanou dvouletou smlouvu, což urychlilo jejich přílet do Chabarovsku.“
Nyní vám skončila s Amurem smlouva. Budete nadále pokračovat v Chabarovsku, a kdy chcete mít v otázce angažmá pro příští sezonu definitivně jasno?
„Určitě chci zůstat v KHL, výkonnost na to mám. Co se týče časového horizontu těžko říci, týmy zatím nemají schválené peníze a rozpočty. Navíc situace ve světě je díky covidu hodně těžká. Řada týmů neví, jaký bude k dispozici budget, zkrátka doba je složitá. Nějaké nabídky mám, během příštích pár týdnů se to vyřeší. Mezi nabídkami je rovněž ta z Chabarovska. Věřím, že v horizontu dvou týdnů bude více jasno.“
Mistrovství světa: Mám už určitý věk a udělám maximum, aby to vyšlo
Sezona vám skončila na klubové úrovni v závěru února. Příprava na šampionát je letos hodně specifická a nezvykle dlouhá, neboť mistrovství světa začíná až 21. května. Jak se s tím vyrovnáváte?
„Obecně je nejlépe skončit v play off a připojit se k týmu. Na druhou stranu jsme skončili na konci únoru a mohl jsem si pár dnů odpočinout. Udržoval jsem se v kondici a pozvánka do národního týmu mě potěšila. Směřoval jsem postupně hlavu na přípravu před mistrovstvím světa. Jsem tady na přípravném kempu již třetí týden a uvidíme, jakou šanci dostanu v přípravných zápasech. Každopádně se budu snažit, podat co nejlepší výkon. Chci z minima vytěžit maximum a jdu do toho naplno. Pokud to nevyjde, podívám se do zrcadla a řeknu, udělal jsem pro další účast maximum.“
Na mistrovství světa jste startoval již čtyřikrát, máte za sebou olympijský turnaj v Koreji před třemi lety. Na přípravném kempu reprezentace jste podle počtu startů nejzkušenějším obráncem. Jak je daleko pro vás účast na šampionátu v Lotyšsku?
„Kdybych neměl před sebou cíl, tak tady nejsem. V sezoně jsem nebyl trenérům k dispozici. Máme za sebou tři přípravné turnaje a kvůli zranění a covidu jsem se nedostal ani na jeden z nich. Nyní mám šanci zabojovat o světový šampionát. Pokud podám dobré výkony, předvedu se v dobrém světle, snad se do týmu směr Riga dostanu. Už mám určitý věk a udělám maximum, aby to vyšlo.“
Jednou se usadím natrvalo ve Zlíně
Pro zlínský hokej nedopadla uplynulá sezona nejlépe a třinácté místo po základní části je neúspěch. Sledoval jste působení Beranů a výsledky české extraligy alespoň na dálku?
„Ano, výsledky sleduji kvůli tátovi, který pracuje ve zlínském hokeji (poznámka: otec Aleš působí jako kustod extraligového týmu). Ve Zlíně jsem se narodil, mám tam řadu přátel a známých. V Chabarovsku hrál do ledna Tomáš Zohorna, poté se vrátil domů do Pardubic a během sezony jsme se často „kočkovali“. On samozřejmě fandil Pardubicím. Zlín měl v sezoně řadu zraněných hráčů, covid taky úřadoval, ale na druhou stranu dostali šanci ukázat se mladí hráči. Tím, že se nesestupovalo, hrálo se bez tlaku. Věřím, že v dalších sezonách už tolik zranění nebude, tým se kvalitně posílí a výsledky budou určitě lepší.“
V létě oslavíte jednatřicáté narozeniny. V minulém rozhovoru do klubového magazínu Beran jste řekl, že se jednou do Zlína vrátíte. Stále platí, že závěr kariéry odehraje v mateřském klubu po boku otce v jedné kabině?
„Nic se na tom nemění, ale nechci říkat konkrétní datum. Pokud mám výkonnost, chci vydržet v KHL co nejdéle. Pokud to bude možné, zůstanu tady i v nejbližších sezonách. Ale jak říkám, návratu do Zlína se do budoucna nebráním.“
Před nedávnem jste sehrál v Chabarovsku exhibiční zápas v jednom týmu se svým dvanáctiletým synem Míšou. Půjde ve vašich hokejových stopách?
„Žákovské týmy v Chabarovsku fungovaly, děti chodily na led a trénovaly. Sice zápasů nebylo tolik jako v minulosti, ale alespoň kluci mohli být na ledě. Záleží jen na něm, jak bude pracovitý, a jak se bude hokejově vyvíjet. Doufám, že udělá pro to maximum. Rád bych si zahrál se synem v jednom týmu a doufám, že z obou stran pro to uděláme co nejvíce. Snad nám bude štěstí přát.“
Sportuje rovněž vaše dcera Stella Anna?
„Má pět let a loni začala ve Zlíně hrát tenis. Teď v Rusku chodila na hodiny baletu. Doufám, že u sportu nebo tance zůstane.“
Narodil jste se ve Zlíně, ale v zámoří jste působil téměř deset let, dalších pět let jste nyní v Rusku. Už jste přemýšlel, kde po skončení úspěšné hráčské kariéry zakotvíte?
„Určitě ve Zlíně. Zásluhou hokeje jsem procestoval kus světa, ale rád se vracím domů. Postavili jsme tady dům a jednou se určitě usadím ve Zlíně natrvalo.“
Třicetiletý zlínský odchovanec Michal Jordán na přípravném kempu české hokejové reprezentace. FOTO: ČESKÝ HOKEJ/KAREL ŠVEC
