středa 17. listopadu 2021 | Zlin Press - Roman Ordelt
Masér Ján Križko: Mám obrovské štěstí, žiju si sen. Když je práce posláním a zábavou
V realizačním týmu extraligových hokejistů PSG Berani Zlín působí v roli maséra již čtvrtou sezonu Ján Križko. Fanoušci vídají sympatického vousatého čtyřicátníka, původem ze Slovenska pobíhat během extraligových zápasů Beranů společně s kustodem Alešem Jordánem na střídačce. Do práce, která se stala jeho posláním, zábavou a zároveň splněným snem, je doslova zapálen. V rozhovoru pro klubový web popisuje rozmanitost své činnosti, která zdaleka není jen masérství. „Nemůžu být pouze masér a přihlížet všemu dění kolem. Nejde říci, potřebujeme jen tvé ruce, ale každý z realizačního týmu je součástí týmové práce a jeden bez druhého nemůžeme existovat,“ pověděl jednačtyřicetiletý Križko.
Janko, jak jste se dostal k práci maséra v extraligovém hokejovém týmu Beranů?
K masérství jsem měl blízko, ale naplno to přišlo v roce 2016. Tehdy jsem přemýšlel, co budu dále dělat. Udělal jsem si kurz akreditovaný masér ve zdravotnictví na škole u paní Lakomé tady ve Zlíně. Poté za mnou přišli, zda bych nechtěl dělat lékařského pracovníka. Přišlo rozhodování, co dále. Jedna možnost byla pracovat v Lékařském domě v Luhačovicích. Už jsem byl téměř nakročený do lázní, ale oslovil mě Lubomír Pelaj, zda bych nechtěl nastoupit k němu do rehabilitačního centra ve zlínské sportovní hale. Tam jsem se potkal poprvé s hokejisty a poté přišla nabídka od pana Jiřího Šolce, zda bych nechtěl nastoupit do realizačního týmu k A mužstva, kde právě odcházel Patrik Hučko. Teď začínám čtvrtou sezonu. Půl roku jsem pracoval na polovinu úvazku, jezdil jsem jen na venkovní zápasy a po odchodu pana Lubomíra Pálky do důchodu, jsem nastoupil na celý úvazek.
Měl jste v mládí blízko ke sportu, respektive k lednímu hokeji?
Na hokej jsem vždycky chodil. Zažil jsem tady s rodinou jako divák dva mistrovské tituly na jaře let 2004 a 2014. Celá rodina v čele s mámou vzpomínáme na trenéra Ernesta Bokroše. Můj otec aktivně hrál fotbal, dotáhl to až do celostátní ligy v Jednotě Trenčín a poté na Slovensku trénoval. Já jsem fotbal nemohl hrát, protože kvůli zdravotním problémům jako astmatik jsem byl vyřazen. Ale právě zásluhou otce jsem měl k němu hodně blízko. Hodně času jsem strávil na fotbalových stadionech. Otec je nyní šťastný a hrdý, že jsem se sportem hodně spjatý, i když jiným způsobem než on.
Co vlastně rodilého Slováka přivedlo přes hranice na Moravu?
Pocházím z Nové Dubnice, v rodném Trenčíně jsem se vyučil řezníkem. Hodně času jsem se pohyboval v masně, poté v supermarketu, ale nebyla to dobře placená práce. Pár let jsem pracoval v strojírenství jako kontrolor a poté v gumárenském průmyslu. Jako řezník jsem před lety mířil do Irska, ale skončil jsem ve Zlíně a usadil se tady.
Jak vypadá váš denní program, co všechno práce maséra v extraligovém hokejovém týmu obnáší?
Chodím do kabiny o hodinu dříve než první hráči. Je potřeba připravit zázemí v kabině. Nejdříve přichází zranění hráči, kteří netrénují na ledě a mají svůj program. Máme to nastavené tak, aby se hrající hráči připravili k tréninku na ledě a nebyli v kontaktu se zraněnými. Poté, když jsou kluci na ledu při tréninku, stávám se i zdravotníkem, ošetřím lehký úraz. Jsem v úzkém kontaktu a komunikuji s lékaři v případě zraněného hráče ohledně postupu léčby, hledáme řešení. Je skvělé, že je tady v roli kondičního trenéra Libor Chytil. Skvěle se s ním spolupracuje, aby se zranění kluci co nejrychleji vrátili na led a byli zpátky v kondici. Vedle základního masérství se starám o přísun sponzorských výrobků, energetických věcí pod značkou Energit, dále doplňků pro hráče na sportovní výživu od společností Vitar a Noventis. Svým způsobem se učím nové věci, které mě posouvají dále, zdokonaluji se a snažím se být prospěšný pro tým. Hodně věcí kolem chodu týmu jsem se naučil od kustodů Miloše Sedláka a Aleše Jordána. Hlavním úkolem je udržet kluky v kondici a ve zdraví.
Vedle A týmu máte na starosti i hokejovou Akademii Beranů. Dá se to všechno časově skloubit?
Před třemi lety přišla nabídka spolupracovat s Akademií. Samozřejmě je to časově náročné, ale funguje to velmi dobře. Hlavně musím práci skloubit s rodinou, neboť dceru vozím do školy, ale dá se to zorganizovat. Musím poděkovat své partnerce, protože to pro ni není lehké. Líbí se nastolený model u mládeže, vše je skvěle propojené a navíc se zde velmi angažuje Petr Čajánek, který je s Akademií úzce spjatý.
Jak se liší vaše práce při domácích a venkovních extraligových zápasech?
Doma je zkrátka doma, každopádně se jedná o velký rozdíl. Máte zde všechno k dispozici. Můžete například při zranění rychle reagovat na všechny situace. Navíc při domácích zápasech je na střídačce pravidelně lékař. Když se jede ven, musíte vše připravit, zabalit a přizpůsobit k tomu, aby měl hráč určitý servis, na který je zvyklý.
Kde čerpáte poznatky a zkušenosti ke zdokonalení vaší práce?
Stále se vzdělávám, absolvuji kurzy podle časových a finančních možností. Získávám nové certifikáty, většinou je směřuji ke sportu. Říkám, že možnost nejlepší formy léčby je rehabilitace, zajímám se o léčbu po operačních stavech. Skvělá je práce s klubovými doktory Dubnem, Dudeškem a Hašou. Úzce s námi spolupracuje doktor Neoral z Olomouce, uznávaný lékařský specialista a špička ve svém oboru. Vždy nám vyhověl, zkrátka skvělý chlap.
Z vašich předchozích odpovědí je patrné, že jste prací v realizačním týmu hokejistů doslova zapálen. Hodně vás baví, že?
Někdo říká, že chodí jen do práce, ale já se chodím bavit. Beru to jako životní poslání. Mám obrovské štěstí, že jsem se dostal to extraligového hokejového týmu. Můžu se stále vzdělávat, zkrátka si žiju svůj sen.
Kdo je vaším nejčastějším klientem na masérském stole?
Nelze to tak říci, spíše kdo potřebuje pro své tělo častěji masáž. Starší hráči ji potřebují více, většinou se jedná o stejná jména jako například Tomáš Žižka a další. U těchto zkušených hráčů je důležitá i regenerace. Nezapomíná se ani na mladé hokejisty, jsme všem kdykoliv k dispozici. Na domácí zápasy chodí pravidelně můj velký vzor Lubomír Pelaj, který má v oboru čtyřicet let let praxe, externě nám pomáhá i Zuzana Martincová.
Nelze se nezeptat závěrem na letošní sezonu, kdy se Beranům výsledkově a herně vůbec nedaří. Jak dosavadní průběh prožíváte?
Je psychicky velmi těžká. Masér je vždy zároveň i psychologem. Člověk si vyslechne spoustu myšlenek, hráči hodně mluví. Musíme hráče psychicky zvednout, povzbudit a říci, že je stále o co stát. Každopádně hodně složitá sezona pro všechny, zasáhla všechny lidi kolem zlínského hokeje. Úspěch je krásný a neúspěch vždy těžký.
Masér Ján Križko (vpravo) při debatě na extraligové střídačce s šéflékařem MUDr. Jiřím Dubnem. FOTO: ZLIN PRESS - JIŘÍ ZAŇÁT
