Ivan Hlinka byl svůj, na nikoho si nehrál, vzpomíná Roman Hamrlík

Hokejisté PSG Zlín odehrají v neděli 5. února domácí utkání proti týmu HC Dynamo Pardubice v rámci projektu Legenda pomáhá. Hráči nastoupí ve speciálních dresech, které připomenou slavného trenéra, hráče a významnou osobnost českého hokeje Ivana Hlinku. Hrané dresy ze všech zápasů poté půjdou do dražby a celkový výtěžek poputuje na Nadační fond Ivana Hlinky. Legenda pomáhá je projekt Nadačního fondu Ivana Hlinky, který se rozhodl ve spolupráci s Českým svazem ledního hokeje a všemi kluby Tipsport extraligy, WSM ligy a dvou klubů 2. ligy, nastoupit do vybraného utkání ve speciálních dresech podle jednotného návrhu s Hlinkovou podobiznou na hrudi. Více o projektu na www.legendapomaha.cz. Český hokej pod vedením Ivana Hlinky slavil největší triumf ve své historii na olympiádě v Naganu 1998, k oporám olympijských vítězů patřil rovněž zlínský odchovanec Roman Hamrlík, se kterým jsme na nezapomenutelného hráče i trenéra zavzpomínali.

- Romane, jak vzpomínáte na trenéra Ivana Hlinku, který vás dovedl k historickému úspěchu na olympiádě v Naganu 1998?
„Ivan Hlinka byl jeden z nejlepších trenérů, který mě trénoval. Pan Hlinka byl legenda, kterého všichni respektovali. Byl uznávaný jako trenér, jako člověk byl skvělý, vtipný, byla s ním sranda. Prostě byl svůj, na nikoho si nehrál. Pamatuji si, jak se pan Hlinka vrátil do České republiky ze zámoří, kde sledoval před olympiádou hráče, které poté nominoval do Nagana. Novináři se ho po návratu ptali, který hráč vás zaujal? Pak Hlinka odpověděl, Roman Hamrlík mě překvapil. Tohle velmi potěšilo, nikdy na to nezapomenu.“

- Zůstala vám v paměti nějaká úsměvná historka s Ivanem Hlinkou?
„Před prvním tréninkem v Naganu obcházel pan Hlinka hráče a říkal jim, s kým budou hrát. Pamatuji si, jak za mnou přišel a říká, hele mladej Hamr, budeš hrát s Ježkem (poznámka: přezdívka Petra Svobody). A já mu odpovídám, no jo ale Ježek hraje taky na levé straně. Pan Hlinka se na mě podívá a říká, ty půjdeš na pravou stranu. Odpovídám, ale já jsem nikdy na pravé straně nehrál. Pan Hlinka se na mě vážně podívá a říká, viděl jsem tě hrát v NHL proti nejlepším, ty to zvládneš. Moje odpověď byla OK.

Jinak si pamatuji, že hodně často můj táta, otcové Martina Ručinského, Petra Svobody a pan Hlinka chodili společně na pivko. Jednou jsme je někde potkali s Martinem Ručinským, sedli jsme si k nim, dali jedno pivko, zkrátka byla sranda. Poté se pan Hlinka podíval na hodinky a říká, borci večerka, běžte spát, je už pozdě. Bylo něco kolem deváté hodiny večer. Já říkám tátovi, tati dlouho nepařte, zítra je zápas, aby jste ho stihli. Dodnes nevím, jak dlouho, a jak často tam naši tátové s panem Hlinkou posedávali. Na to se zeptejte táty. Ale jedno vím určitě, mají určitě krásné vzpomínky.“

- Pamatujete si, kdy a kde vás zastihla zpráva o jeho tragické havárii v srpnu 2004?
„Zrovna jsem seděl za volantem a jel jsem trasu ze Zlína do Prahy. Poslouchám rádio a najednou říkají, že Ivan Hlinka měl v Karlových Varech těžkou autonehodu. Nemohl jsem tomu uvěřit, myslel jsem, že je to nějaký blbý vtip. Hned jsem volal jsem Martinu Ručinskému, který to vzal a brečel do telefonu. Tragickou smrtí pana Hlinky jsme ztratili jednoho z nejlepších a nejrespektovanějších trenérů, které český hokej měl.“