Obránce Aleksi Salonen oznámil konec kariéry a po třech letech se vrací domů

Dlouhé roky zůstal ve svém rodném Finsku a byl věrný mateřskému klubu JYP Jyväskylä, s kterým nahlédl do nižší soutěže a následně i do nejvyšší finské soutěže Liiga. Později působil i ve slavné Tappaře a rodnou vlast opustil v roce 2022 s dvěma finskými mistrovskými tituly. Po jednom ročníku v Rakousku se usadil u zlínských Beranů, kde se postupně vypracoval na nejvytíženějšího a nejproduktivnějšího obránce, který nezřídka kdy dosáhl i na nejvyšší příčky prvoligových statistik. V dresu Baťova města se stal třikrát vicemistrem druhé nejvyšší české soutěže. Po letošním finále oznámil konec kariéry a návrat domů, kde chce svůj čas věnovat především rodině. Aleksi, kiitos kaikesta ja onnea matkaan!

Do médií již během finále prosákla informace o konci kariéry Aleksiho Salonena. Jak to tedy je? „Je to stoprocentně jisté a zároveň mohu potvrdit, že končím s hokejem. Toto byla skutečně má poslední profesionální sezóna v životě,“ říká jasně a stručně na úvod rozhovoru populární zlínský bek.

Jaké budou Salonenovy vzpomínky na Baťovo město a jeho hokejový klub? „Zlín byl pro mě během posledních tří let druhým domovem, o městě i lidech kolem klubu mohu říct jen pozitivní věci. Chovali se ke mně moc hezky a celou dobu, celé ty tři sezóny, jsem cítil, že jsem zde vřele vítán,“ říká s úsměvem Salonen.

Již krátce po svém příchodu do Zlína před sezónou 2023/2024 se stal miláčkem žlutomodrých tribun. Čím to podle něj bylo? „Nevím proč, ale všude, kde jsem hrál, stejně tak i poté tady, se do mě fanoušci snad až zamilovali. Myslím, že to bylo mou vášní k hokeji. Jsem sice malý chlápek, ale nikdy se nevzdávám a rád hraju tvrdě. Nikdy se nevzdávat, to je můj postoj ke hře,“ komentuje 178 centimetrů vysoký obránce.

Salonenova seniorská kariéra čítá šest klubů napříč Evropou. Jaké místo bude mít na jeho seznamu pracovišť zlínský klub? „Samozřejmě jsem vyhrál několik trofejí ve finské nejvyšší soutěži…ale celkově Zlín řadím mezi tři nejlepší kluby, v kterých jsem působil. Fanoušci a lidé v klubu byli velice milí a jak už jsem řekl místním fanouškům, hokej pro mě není jen o výsledcích. Vždy je to i domov pro mě a mou rodinu, tady to byly tři roky. Všichni se chovali hezky také k mé rodině, k mým dětem, milovali je jako mě a to mi vždy přišlo báječné. To je pocit, který teď v sobě nesu,“ říká Fin, který přišel k Beranům na Moravu po sezóně v rakouském Grazu. S týmem Graz99ers působil v ročníku 2022/2023 v rakouské nejvyšší soutěži.

Bude se sympatický Fin do Zlína vracet? „Jistě. Snažil jsem se Jeppemu domluvit smlouvu, abych se měl ke komu vracet. Taky už jsem mluvil s Mikkem Salmiem. Nevím, kdy to bude, zda už příští sezónu, ale určitě se přijdeme podívat a dát si pár dobrých českých piv,“ říká s humorem sobě vlastním Salonen. Jak sám řekl, jeho kolega z útočných řad Jesse Paukku u Beranů pokračuje. Vzpomněl také na další finskou výztuž žlutomodrého celku – čtyřiatřicetiletý křídelník Mikko Salmio působil v Baťově městě dvě sezóny, domů se vrátil během loňského ročníku z rodinných důvodů a momentálně pracuje mimo hokej.

Kde se vlastně vzala Salonenova myšlenka na ukončení kariéry? „Cítím, že nejsem nejmladší, hokej bych ještě minimálně pár let hrát mohl. Hlavní důvod ale je, že právě teď mám pocit, že je to správný moment. Mám tři syny a nejstarší z nich má nastoupit do školy, pro mou rodinu to tak není jednoduché. Možná bych ještě mohl hrát ve Finsku v nejvyšší lize, ale bohužel ne v mém rodném městě, takže ani tam to nedává smysl. Nedává mi tedy smysl hrát někde šest hodin od domova, to bych mohl zůstat zrovna tady. Takže teď je skutečně ten moment…a taky už mi trochu chybí normální život, volné víkendy, plány s rodinou… Teď, když jsem byl čtyři roky z Finska, tak to nešlo. Chybí mi moje letní chata a moji přátelé,“ prozrazuje Salonen.

Jak dlouhá byla cesta k takovému radikálnímu rozhodnutí? „Samozřejmě to není jednoduché, ale už předloni jsem si říkal, že už odehraju dvě nebo tři sezóny a bude konec. A na začátku letošní sezóny jsem si skutečně řekl, že to bude můj poslední ročník. Měli jsme hlavně před Vánoci krušné období a došlo mi, že třeba zrovna tyhle pocity mi fakt chybět nebudou. Poslední dva měsíce byly už pochopitelně jiné, ale celkově to byl ročník velmi náročný na psychiku. Pro nás začal styl hraní jako v play-off už právě kolem těch Vánoc, sbírali jsme body, pak hlavně v posledních pěti zápasech základní části. Já osobně odehrál hodně a to víc to bylo mentálně náročné, a také těžké pro mé tělo. Během finále už jsem byl dost rozbitý,“ doplňuje bek s číslem 38 na zádech.

Nezpochybnitelně silnou oporou mu po celé zlínské angažmá byla jeho manželka. Při finálových zápasech došlo i na slzy, když Salonen pálil v útočném pásmu. „Její podpora znamená pro mě skutečně hodně. Jsme spolu už dlouho a je to od ní obrovská oběť. Následovala mě všude, kam jsem šel, nebylo to pro ni vůbec jednoduché. Neměla tu žádné finské přátele, s kterými by si mohla popovídat, zatímco pro mě je to v podstatě stejná práce jako ve Finsku, jen s tím rozdílem, že tady používám angličtinu. Ale ona? Každý den se stará o tři kluky, o domov, často to muselo být k zešílení, hlavně teď během play-off, kdy jsem často nebyl s ní doma. Věděl jsem, že to i pro ni bude emotivní, protože samozřejmě věděla, že je to konec mé kariéry,“ přidává další střípek ze soukromí usměvavý finský obránce.

Byl to právě Salonen, kdo otevřel skóre osudového sedmého finálového utkání v Jihlavě. V 11. minutě využil spolupráce s Jakubem Šlahařem a Lukášem Válkem a opuštěný v levém kruhu vystřelil do brány. „Když jsem dal gól, byl to splněný sen, takový můj zázrak, bylo to opravdu krásné, když jsem po všech těch dramatech letošní sezóny v rozhodujícím okamžiku skóroval. Mohl to být silný příběh. Dvacet minut jsem si ti myslel, ale pak to nedopadlo…,“ říká lehce dojatý Salonen.

Co bude dál? „Mám nějaké plány. Můj táta a brácha mají rodinný podnik ve stavebnictví ve Finsku, byli by rádi, kdybych se k nim přidal. Já se ale ještě stoprocentně nerozhodl, ale uvidíme. Mám nějaké sny o mém dalším životě, ale nejdřív si vezmu nějaký čas pro sebe na rozmyšlenou. Až mi dojdou peníze, půjdu pracovat,“ prozrazuje stále pozitivní Salonen.

Uvažoval i o tom, že by zůstal u hokeje? „Ano, ale jen tady v Česku. Tady funguje dobrý systém, kdy i mládežničtí trenéři jsou velmi dobře placení, ve Finsku to vše funguje spíše na bázi hobby. Solidní plat u nás mají snad jen seniorští a juniorští kouči, ostatním to bere stejně moc času, ale moc si nevydělají. Takže to není dobrá kombinace…ale pokud se moje děti rozhodnou hrát hokej, možná bych se spojil s jejich týmem a nějak tam působil. Ale jen práce v zázemí, rozhodně bych nechtěl být trenér, sám jsem to neměl rád, když měl kouč v týmu své syny,“ vysvětluje zeširoka Salonen. On sám své hokejové začátky spojil se známým finským klubem JYP Jyväskylä sídlícím kousek od jeho rodiště, města Muurame.

Speciálním spoluhráčem i kamarádem byl po celé zlínské angažmá pro Salonena nepochybně jeho krajan Jesse Paukku. Jak vzniklo jejich přátelství? „Znal jsem Jeppu už z Finska, ale jen po jménu a nesnášel jsem ho. Všichni víme, jak hraje, a už dřív dost hitoval, i mě. Měli jsme i pár bitek. Ale teď je to můj velmi dobrý kamarád. Je šílené, jak moc ho mají rádi i moji synové, hlavně ten nejmladší. Děláme si srandu, že je jejich táta a já jen nevlastní. Myslím, že máme pouto, které vydrží celý život a ještě si užijeme spoustu srandy,“ říká v závěru rozhovoru bývalý obránce RI OKNA Berani Zlín Aleksi Lauri Salonen.

Salonen ve Zlíně odehrál celkem 140 utkání, nasbíral 60 bodů, z toho 8 za góly a 52 za asistence, a zblokoval celkem 138 střel soupeřů, dlouhodobě byl nejvytíženějším hráčem A-týmu i jedním z nejnasazovanějších hráčů v rámci celé první ligy!