Jiří Suhrada po návratu z Kanady: Vím, na čem pracovat a co dále zlepšit

Zlínský hokej měl na mistrovství světa dvacítek zastoupení po dlouhých sedmi letech, nepočítáme-li start Filipa Chytila před třemi lety jako už hráče farmy týmu New York Rangers. Talentovaný devatenáctiletý obránce Jiří Suhrada se probojoval do konečné nominace a nakonec odehrál v Edmontonu dva zápasy ve skupině proti Švédsku a Rakousku. I přes menší zápasové vytížení hodnotí své vystoupení pozitivně: „Jsem za to velmi rád, hrát na dvacítkách byla pro mě velká škola do budoucnosti. Vím, na čem pracovat a co dále zlepšit. Vzal jsem si z turnaje pozitivní, ale i negativní věci. Snažím se z toho vytěžit co nejvíce,“ pověděl pokračovatel úspěšného hokejového rodu. Čeští junioři nepřekročili stín z předchozích let a zůstali opět bez medaile, když ve čtvrtfinále jim zavřela cestu favorizovaná Kanada.

Jirko, jak hodnotíte vystoupení českých juniorů na světovém šampionátu v Kanadě? 

„Na turnaji mistrovství světa je nejdůležitější uspět ve čtvrtfinále a přejít dále, což se nám nepovedlo. Proti silné a favorizované Kanadě jsme odehráli ale vyrovnaný zápas. Štěstí se mohlo obrátit k nám, nicméně už ve skupině jsme odehráli zápasy jako na houpačce, jednou výhra a jednou prohra. Určitě každý z týmu chtěl více a získat medaili, což se bohužel nezdařilo.“

V zámoří jste plnil roli sedmého, případně osmého obránce v sestavě kouče Karla Mlejnka. Vedle přípravy se Slovenskem jste nastoupil v zápasech proti Švédsku a Rakousku. Byl jste spokojen se svými výkony?

 „Proti Švédsku to bylo těžší, šel jsem na oslabení a poté až v závěru utkání, což se těžko hodnotí. Hokejista se dostane s obtížemi do zápasového tempa. Navíc jsem naskočil na led už za rozhodnutého nepříznivého stavu. Při zápase s Rakouskem jsem se cítil podstatně lépe, šel jsem na led ve druhé třetině za stavu 1:0 a předvedený výkon byl snad slušný.“

Měl jste možnost se ukázat na světové přehlídce juniorského hokeje. Hodnotíte kanadský turnaj jako vrchol dosavadní kariéry?

 „Ano, na mládežnické úrovni je světový šampionát dvacítek největším turnajem. Jsem za to velmi rád, hrát na dvacítkách je pro mne velká škola do budoucnosti. Vím, na čem pracovat, co dále zlepšit. Vzal jsem si z turnaje pozitivní, ale i negativní věci. Snažím se z toho vytěžit co nejvíce.“

Vzhledem k současné epidemiologické situaci jste strávil celý měsíc v tzv. uzavřené bublině. Od závěrečného kempu ve Vyškově jste v izolaci poznali jen hotel a zimní stadion. Jak jste se s tím vyrovnal?

„Počítali jsme s tím, ale pořád se jednalo o mistrovství světa, kde chcete ukázat nejlepší hokej. Samozřejmě hráče vždy mrzí, když chybí v ochozech diváci a další lidé kolem. Říkám, že bylo o všechny perfektně postaráno. Zázemí šampionátu bylo na skvělé úrovni včetně bezpečnosti mužstev a realizačních týmů. Organizace klapala na jedničku. Vyhradili nám tři kompletní patra v hotelu, navíc jsme se scházeli ve společné místnosti. Jeli jsme do Kanady, abychom podali co nejlepší výkony a dobře trénovali. Volný čas nám zpříjemnily hry na playstationu, stolní tenis nebo karetní hry. Zkrátka bylo potřeba se zabavit, na co jsme zvyklí z domova. Bublinu jsme nebrali vůbec dramaticky.“

Kolikrát jste absolvovali během měsíce test na koronavirus?

„V Kanadě probíhalo testování každý den, na kempu ve Vyškově dva dny po sobě nebo obden. Jak říkám, v Edmontonu se testovalo pořád, ale nám to nevadilo.“

Nebyla možnost zajít na chvíli do města nebo okolí?

„Ne, celý prostor ohraničili a uzavřeli plotem, stála tam bezpečnostní služba. Mohli jsme jen na autobus, který nás dovezl až před halu. Ven jsme vůbec nemohli, ale dalo se to přežít. Nejednalo se o nic strašného, i když volný pohyb nebyl možný.“

Celý šampionát proběhl ve víceúčelové hale Rogers Place, kde za normálních okolností sleduje lední hokej až devatenáct tisíc diváků. Jak na vás zapůsobila?

„Nádhera, krásná moderní hala, kde hrají nejlepší hráči na světě. Už velký zážitek byl první trénink na ledové ploše. Okouzlí vás obrovské ochozy, moderní patra, zkrátka hala byla jedním slovem super.“

Pro vás to nebyla první hokejová cesta do zámoří, hrál jste v Kanadě již během srpna 2018.

 „Ano, v Edmontonu se hrál prestižní mládežnický turnaj Hlinka Gretzky Cup. Skupinu jsme tehdy sehráli v nedalekém Red Deeru. Do Edmontonu poté následoval přesun k duelu o páté místo se Slováky v menší hale. Turnaj vyvrcholil právě v Rogers Place, byli jsme se tam podívat na semifinále i finále.“

Mimochodem, v Kanadě bývají tuhé mrazy. Jak přívětivé počasí panovalo v provincii Alberta na přelomu roku?

 „První čtyři dny v karanténě za hotelovým oknem sněžilo a teploměr ukazoval až mínus šestnáct. Časem se venku trochu oteplilo, sníh slezl, ale většinou to byla ta typická mrazivá zima.“

Naposledy jste nastoupil v extralize začátkem prosince na ledě Plzně. Zůstal jste alespoň na dálku v kontaktu s týmem?

„Samozřejmě jsem výsledky pozorně sledoval a s kluky jsme si psali. Vzhledem k osmihodinovému posunu proti Česku tam byly zápasy většinou ráno. Při karanténě v hotelu jsem viděl celý domácí duel s Plzní. Jak začal trénink, už nebyl čas to stíhat. Ale hned jsem se díval na livesport a hledal výsledek.“

Kdy jste se zapojil zpátky do přípravy hokejových Beranů?

„V úterý jsem dostal volno a od středy už trénuji s týmem. Jsem připraven v neděli nastoupit, ale záleží na trenérech, zda mě dají do sestavy v utkání proti Českým Budějovicím.“

Sezona ještě zdaleka nekončí, jak máte další cíle?

„Je potřeba neusnout na vavřínech a neříkat, že jsem hrál na světovém šampionátu. Je potřeba pracovat dále. Jsem mladý kluk, musím poctivě trénovat a podávat v extraligových zápasech co nejlepší výkony. Chceme postoupit v březnu do play off a hrát co nejdále.“  

Titulní foto: IIHF

Devatenáctiletý Jiří Suhrada (narozen 27. dubna 2001) je zlínský odchovanec, který odešel v sedmnácti letech během léta 2018 do Finska, kde hrál juniorskou soutěž nejdříve za Lahti Pelicans a poté v předním týmu Tappara Tampere. V loňské sezoně odehrál na severu Evropy celkem 55 zápasů s bilancí 23 kanadských bodů za 1 gól a 22 asistencí. V létě se rozhodl vrátit do Zlína a úspěšně zabojoval o místo v extraligovém kádru. V nejvyšší soutěži zatím odehrál 16 zápasů s bilancí 3 kanadských bodů za 3 asistence. Urostlý bek pravidelně nastupoval za reprezentační výběry mládežníků, na přelomu roku hrál na mistrovství světa hráčů do 20 let v Kanadě. Jeho otec Jiří (ročník 1969) oblékal na počátku devadesátých let dvě sezony dres zlínských Beranů, když odehrál v nejvyšší soutěži 75 zápasů, v nichž získal 31 bodů. V současnosti působí jako trenér u mládežnických celků Zlína. FOTO: ZLIN PRESS - JIŘÍ ZAŇÁT